Lásko, zejtra nám přijdou prachy
Co budem podnikat?
Zejtra přijdu domu zasranej od mouru
S kapsou přeteklou zlaťákama
Zvu tě na pár pívek a na utopence
Zejtra nebudem jíst svačinu v zamaštěným papíru
Dovolíš mi abych nakrmil automat co si v rohu poblikává
Tváří se nevinně a v hlobi duše ve zvukotěsném plastovém těle
Se nahlas směje
Směje se i když prohraje
Vidí můj obličej mezi tím vším ovocem
Maluje si můj obličej štětcem z pětistovek.
Zejtra se zas uvidíme.
Chachachachá!
Zejtra budem mít prachy lásko
Zavoláme si tágo

Vzpomeň si na mě, když tvoje jediné bylo hlídat stříbro. Vzpomeň si na mě, když tvoje jediné bylo stále snít. Vzpomeň si na mě, vždy když zacítíš, že krvácíš. Vzpomeň si na moje výjimečné potřeby. Mysli na mě. Vzpomeň si na mě při blesku fotky. Vzpomeň si na moje výjimečné sny.

Zklamání - co je zklamání?
Vědomost přetvářky či lhaní.
Zklamání v hloubi srdce tě zabolí,
když člověk klapky z očí shodí.
Prý mám lidem věřit trošku víc,
nebát se pustit je k sobě blíž.
No a co z toho mám?
Bolest, strach a klam...
Sway
(ona ví, že je to pro ni)

Byl to docela obyčejný den. Brzké odpoledne řekla bych. Venku pošmourno, vlaštovky lítaly nízko při zemi. Asi bude pršet, loupe mě v koleni. Nad hlavou bzučí laciná zářivka vrhací na přítomné tváře nepříliš lichotivé světlo. Vrásky se v tom světle prohlubují, tmavé kruhy pod očima ještě více tmavnou a úsměvy i když upřímné, zdají se poněkud pokřivenými. Je to tím světlem. Pražce pod těžkopádnými vagóny tenounce zpívají píseň o nikdy nekončící dřině a lopotě.

Proklínám anděly
Nesnesitelnou ochotu v dobro
Nebe dnes míchá šeď svými pastely
Proklínám údolí křížů
Hrdě týčících se do oblak
Jako by snad
Úděl mučednictví
Patřil v nápis na odznak.

Proklínám anděly
Když v zoufalství musí se vnucovat
Nebýt jich
Chce pak Bůh?
Tebe povolat
Měnit lásku v nenávist
K životu
Ve slova, jež nedají se číst.

Proklínám anděly
Jako oslavný listopad pasují tě za parte
Na další z míst
Věčných služebníků
Proklínám anděly
Že berou ti dech
Pro zachování rovnováhy,
prastarého zvyku.

Najdu tě,
i kdybych měla jít
na konec světa.
Můžeme se procházet
světem sem a tam
a zas jít o kousek dál.
Kdyby byla jiná cesta,
našla bych tě hned.
Ve svém srdci ukrývám:
Upřímnost,
věrnost, přizpůsobivost,
i lásku ve svém srdci mám.
Vše co svět nabízí, ti dám. RT

Čtu příběhy jiných,
abych zapomněla na vlastní smutný příběh,
poslouchám jiné lidi řvát do tmy sprostá slova,
přitom toužím přidat se k nim…
Stát na kopci, na střeše domu, v koruně stromu…
A řvát z plných plic, že umírám,
že trpím rakovinou citu, že mě to rozežírá zevnitř..
Čtu literaturu plnou smutku,
čtu o zoufalství trpících lidí..
A pak si uvědomím:
Vždyť já si nemám na co stěžovat!
…přesto tiše kleju.
Za sevřenými rty mi pulzují vulgarismy.
Taky píšu literaturu zoufalství.

Kamarád, který často jezdí na hudební festivaly a v muzice se vyzná, mě pozval ve čtvrtek 9.8. do Českého Těšína na koncert kapely Silver Rocket. Věřil jsem mu, že to bude dobrý zážitek. Po příchodu na místo kolem půl osmé jsem si však všimnul věcí, které mě měly varovat. Především "osazenstvo"- banda přiopilých pankáčů, které víc než hudba zajímalo víno míchané s kolou (to nemluvím o těch, do kterých bych to podle jejich oblečení ani neřekl !!

Tři za cenu jednoho? Tričko navíc? Nebo dokonce 20% zdarma? Lákavé, že? Takovéto nabídky bývají zpravidla velmi hlasitě vykřikovány, zobrazovány s řadou tučných vykřičníků či vystavovány snad na každém rohu hypermarketových regálů, aby je ani slepý nepřehlédl. Zdá se vám, že jste zasaženi zvláštním nadáním, které nikdy není líné zprostředkovat nějakou tu super slevu? Cítíte jakési štěstí na výhodné akce, nebo jste dokonce pyšní na vlastní intuici, s jejíž pomocí vám žádná z těchto „výhodností“ neunikne?

spoustu času, mám svůj klid a nepospíchám, můžu snít. Pak létat hlavou v oblacích a slídit vztahy v začátcích. I pozorovat městský ruch, dýchat kdy chci horský vzduch a dělat všechno, vše co znám, snad právě proto bývám sám. Však všechno se dá nabažit, vždyť celý život nejde snít – a věčně slídit lidský ruch, pak nestačí jen čerstvý vzduch, no prostě nechci být už sám, a proto jsem rád že tě mám.
Hehnal