Námořník vešel do nočního podniku. Bylo mu určitě přes padesát. Viděl tě u baru. Mladou blondýnu popíjející whisky. Přisedl si a objednal si dvojitou. Co tady chceš? zeptala ses, aniž bys na námořníka pohlédla. Přišel jsem se omluvit. Napil se. To nikdy neděláš, ne? S každým jen zameteš a pak ho odkopneš. Blbost! zařval a zapálil si. Aha, takže ti zase došly prachy a chceš na mě zkoušet zase nějakou pitomost? Znova se napil a kývnutím ruky si objednal další pití. Jak má téhle náně vysvětlit, že prostě takhle to u námořníků chodí?

Již několikátý rok jsem část prázdnin věnovala právě tomuto velkému a pro nás významnému městu. Tentokrát však z trochu jiného pohledu. Hlavním cílem totiž pro mě nebyly památky, jako tomu bylo již mnohokrát, ale zvířata.
Začalo to tím, že jsem si ani nezařizovala ubytovnu, či nějaký hotel. Výlet byl i tímto faktorem pestřejší než jindy. Naštěstí se našli známí, kteří byli ochotni, na pár nocí mne přijat pod svá „ochranná křídla“.

Paříž zářivá, milovaná, smyslná, kouzelná, modní, inspirující, neodolatelná. Hlavní město Francie překypuje tisícem krás a nezapomenutelných pohledů. Je libo lahodnou kávičku pod Eiffelovkou, záhadný průzkum po stopách impresionistů nebo příjemnou procházku večerně osvětlenou třídou Champs-Elyseés? A že je Paříž jen pro věčné snílky a romantiky? Ale kdepak, každý si zde přijde na své. Pojďme se společně podívat do jednoho z nejkrásnějších měst Evropy!

Kultura - slavností během roku

Není velkých osudů. Jen některým lidem bylo dáno prožít víc velkých dní.

Toužíte po objevení nekonečné, ojedinělé, hrdě se vypínající stavby z dob šlechetných rytířů, šlechticů, hraběnek a bohatého panstva, jenž svými skvostnými špičatými věžičkami propichuje samotnou oblohu, stavby, která se svou neobyčejností a majestátností staví do popředí nejnádhernějších zámků Evropy? Pak určitě navštivte největší spolkovou zemi Německa, Bavorsko, proslavené touto nespoutanou krásou. Zámek Neuschwanstein (v překladu: Nový labutí kámen) Vám otevírá bránu do opravdové říše pohádek…

Němý svědek dávných časů neustále odhaluje svoje taje. Ruiny starého hradu obehnaného hustými, temnými lesy, které vyprávějí staré legendy, na úpatí vysokých Železných hor se může zdát až mysticky tajemný. Neobjevený a nedotčený skvost kraje Vysočina. Pojďme se za ním vydat společně na cestu…

Směrem na severovýchod 90km od Prahy se rozkládá historické město se 17 000 obyvateli, které je přirozeným správním, kulturním a turistickým centrem oblasti. Jičínské okolí skýtá nespočetně mnoho pamětihodností s bohatou historií, je obklopeno divukrásnými Prachovskými skalami a přilehlými Jinonickými rybníky, na jihozápadě potom pohádkový hrad a zámek Staré Hrady nebo půvabný zámeček v Dětenicích s pravou nefalšovanou středověkou krčmou, která rok co rok vábí nespočetně mnoho návštěvníků.

Touha je to, co činí ze života trnitou cestu plnou očekávání, radosti i zklamání.

Všichni to hledáme. Leží nám to pod rohožkou nebo se to směje v dětských očích? Nevšímáme si toho, protože nám to sedí na nose anebo okolo toho chodíme každé ráno na autobus? Pláče to v slzách našich milovaných a my se toho dotýkáme, když jim hladíme tvář, abychom jim předali svoji sílu? Tančí nám to za zády, a když se otočíme, levandulové kvítky dělají, jakoby se nechumelilo? Vykukuje to za rohem jídelní místnosti a mrkne to na nás vždy, když prostíráme stůl? Či to snad číhá ve smrku na zahradě a připravuje se ke skoku?

Lásku a bolest nelze pochopit. Musí se prožít srdcem, do dna. Jen tak se s nimi člověk může vyrovnat, přijmout je - a smířit se s nimi.