Někdy to tak přijde, ani nezaklepe,
nutí Tě dělat věci, co nejsou normální na tomhle světě,
věci co kazí charakter Tvého žití, je jí jedno jak se cítíš,
jde jí jen o to sníst z čeho se sytíš sama.

Na úvod článku položím pár otázek, na které si odpovězte sami během četby, nebo až po ní. Možná na některou z nich zodpoví příběh, který bude následovat. Jako první otázku bych navrhla zamyšlení nad jednotlivými slovy v názvu. Jak spolu souvisí? Odporují si? Nebo se docela obstojně doplňují? A dále pak - nakolik se řídí (nebo měl by se řídit) umělec pravidly morálky a svody kořalky?

„Ne, tohle nemá smysl.“
„Ale kdepak, to přece nemůžu nikdy zvládnout...“
Řekněte, odkud se bere ta věčná pochybnost, lhostejnost k věcem okolo nás, ta zbabělá nedůvěra v sebe sama…?
Nevím, těžko hledat odpověď. Odpověď na to, čemu dnes lidé sami věří. Našli už vůbec to, co obveseluje jejich pouť životem, pochopili, co je pro ně tím pravým smyslem života…??

Krásná žena? Femme belle? Venus? Bella Ragazza? Beautiful women či schöne Frau? Všechny jsou stejné - krásné - ale každá naprosto jiná, výjimečná.

Jak tedy ona notoricky krásná žena vypadá? Slyšívám o ní spousty líbivých slov. Tu krásnou ženu někdo potkal v tramvaji a v tu samou chvíli ji někdo viděl v autobuse. A dokonce se ta krásná žena ve stejném okamžiku procházela v parku. To by mě zajímalo, jak jen to dělá.

Narodila jsem se v Třinci, ale nyní žiju v dětském domově na Čeladné. Nejdříve jsem zde poznala svou vychovatelku. Ta mě hned poslala do sprchy, protože jsem byla špinavá.
Nyní píšu do dětského časopisu Zámeček, který docházel každý měsíc. Vychovatelka mi ho ukázala hned první den. Trvala na tom, ať tam taky něco napíšu. Ze začátku jsem si říkala, že psát neumím a že by to tam stejně můj příspěvek nedali. Když jsem, ale viděla všechny ty články a pod nimi podepsané úplně stejné děti jako já, zkusila jsem to.

Nastal nový školní rok... Po letním oddechu (pro většinu z nás), přichází zase podzim, vábící svou barevnou veselostí a ranními mrazíky.

Vracíme se opět do lavic, poslucháren... do rytmu školních rozvrhů a domácích prací. Už jen ta představa člověka zmáhá. Kde tedy dobýt energii, kterou nám příchod podzimu vezme?

Před několika málo okamžiky jsem si trochu hlasitěji vyměňovala názory se svým přítelem. Obvinil mě, že jsem povrchní. Vlastně nepoužil toto slovo, ale osočil mě z toho, že mám na druhé jiný metr než na sebe. Ale to tak bývá!? Nebo ne?