Do nového roku jsem vstoupila a hned jsem ztropila foajé...
pan šefová se mě po pár skleničkách ptá, kde jste sehnala halenku?
Já zabraná do televize, jo Hanču, no přes Helču.
Ne Hanču, halenku!
Helču? No ve škole.
Ale ne, tu halenku kde jste koupila?
Jo halenku, tak to řeknu hned, no v nextu ....:D

Do znovuotevřené TAO čajovny v sobotu večer zavítal se svým neobvyklým nástrojem Lukáš Pilnaj, hráč na didgeridoo. Laicky řečeno, didgeridoo je dutá větev, která se rozeznívá pomocí dechu a vibrujících rtů.

Je typickým symbolem původních obyvatel Austrálie a v současné době na něj proto můžete narazit prakticky v jakémkoliv ethno-shopu.

Do odvolání se tady žádné mé další přípěvky na blogu nebudou objevovat.
Mám toho dost :)

Chodbovice jsou klasické akce, které k vysoké škole zkrátka patří.
Největší a nejvelkolepější z nich je však jen jedna. A to ta, která se děje na chodbě Šmeralových kolejí, a se kterou se ani kolejbába nepopere s úctou.
300 lidí na jedné chodbě, instrukce jsou jasné.
1) nesouložit ve sprchách, ucpávají se
2) nebrat tvrdé drogy
3) hlavně si proboha nic neudělat

Polovinu prezentace do dějepisu mám za sebou.
Jsem ostuda, protože jsem si nevzpomněla, kdy Hitler provedl Pivní puč. No jasně, že to bylo 1923, ale v té chvíli by to ze mě nevytáhli ani žádným lektvarem pravdy.
Je to blbost, ale žere mě to. Ráda vypadám, že vím, i když nevím. A teďka prostě bylo vidět, že nevím !!

Za všechno může fakt, že je pondělí. Chodím pozdě spát, ráno si netykám s budíkem, k veškeré činnosti mám hrubý odpor a dvě hodiny ve vlaku jsem strávila zase a znova spánkem. Jak produktivní činnost.

Sobota se s nedělí sešla a tak si zase balím saky paky a pojedu do Olomouce taky.
Pondělí bude náročné, snad mi dá Jílek konečně prostor k přednesu mé fašistické prezentace. Než půjdu spát, přečtu si ji místo pohádky na spaní.
Mám pocit, že i katedra žurnalistiky začala chápat, že konec semestru se blíží už ne zcela pomalu, a tak je třeba začít něco dělat. Takže v mém debilníčku se začíná vyskytovat i připomínka ve tvaru "zápočtový test" ..
Jen se bojím, aby to po těch pár měsících flákárny naše zakrnělé mozečky zvládly.

Ještě nedávno jsem si myslela, že chlapa. Teď ale přicházím na to, že mi ke spokojenosti stačí i příjemně strávený den, nějaký kus nového oblečení, manikúra, dvě deci vína s kamarádkou, spaní až do oběda, dobré jídlo nebo vana plná pěny.
Klesají mi nároky? Ne, jen mi došlo, že hora k Mohamedovi přijít nemůže, protože prostě nemá nohy.

Mám tedy radu do života : věnujte svůj čas tomu, co vás naplňuje, buďte s lidmi, kteří se na vás těší a kteří kvůli vám odloží méně podstatné činnosti na potom. Život není nekonečný.

Zástupce šéfredaktora MF Dnes je frajer.
Přijede si z Prahy a vykládá o sobě a své práci prváčkům ze žurnalistiky, i když by vůbec nemusel. Píše si o různých kauzách, sem tam to nevyjde no a tak se redakce soudí, díky němu politici ztrácí funkce a lidé ještě alespoň trochu rozeznají dobrý a špatný úmysl.
Pracuje s lidmi, na které byli najati vrazi a všechny ty psycho historky vykládá s úsměvem na tváři.

.. jenom poslední tři minutky a pár vteřinek nic víc, víš trochu toho sajrajtu si z ramen snýst ..

S-cube, 22.11.2011 .
Po 9 hodině bylo v Sku stále lehce prázdno, D´n´B znělo ve foyer a velký sál čekal na jiné pecky.
Předskokan En.Dru předvedl velmi dobrou show, když pak přišel navíc klavírista, tak se tlupa hip-hopových posluchačů najednou koukala na abstraktní jazzovo-beatovou kompilaci, která ale opravdu stála za to.

Venku je šílená zima. Je taková zima, že vrabci přimrzají k drátům elektrického vedení. Je taková kosa, že když plivneš, slina ti zamrzne u pusy.
A v takové zimě - dámy a pánové - se zkrátka nedá existovat.
Jsem tvor křehký, můj imunitní systém je ve stádiu klinické smrti a stačí mi jedno malé ofouknutí a ležím s angínou.
Pokud se mi tedy nechce do školy, stoupnu si večer předem s cigaretou k otevřenému oknu a hurá, je to tam. Ráno bolí v krku, hlava třeští a bacily si vesele kolujou mým krevním oběhem.