Existence je absurdní
Jo? Tak proč mě bolí hlava?!
Chodíme v kruhu
Vole, ale fakt, bolí jak kráva

Všechno je otázkou mysli
Představ si, že už jsi uzdraven
Aha, hmm, vidíš tu pixli?
Jo
Podej ji sem, je v ní paralen

Být rovná se být vníman
Fajn, teď zavři okno, je tu průvan
Představ si, že není
Je
Jsi přízemní!
Mám hlad

Když opravdu chceme, dokážeme všechno
Chcu ženskou, co má všecko jak se patří…
Neklepalo?
Jo, to jsou funebráci
S rakví

Tichá noc. Hvězdná obloha, které vévodí měsíc v úplňku je bez mráčku. A moře tiše zpívá. Tichounce tak jak to dokáže jenom ono. A nad ním poletují bílí. Brázdí jeho vlny a zpívají s ním.

„Co si myslíš o komunismu?“ „Jaký je tvůj názor na Václava Klause?“ „V Iránu prý pořád popravují děti. Co ty na to?“ Všechny tyto otázky tazatelé pokládají v očekávání, že bude vysloven vlastní názor dotazovaného.

Nejsi sám, stojíme tu spolu. Budu stát vedle tebe a ty budeš vědět, že tě chytnu za ruku. Když se jednou ochladí a ty se budeš cítit jako na konci, nebude kam utéct, ty víš, že se nevzdám a budu ti říkat: „Vydrž!“ Protože my z toho uděláme skutečnost, musíš vydržet a být silný. Protože já jsem tady pro tebe a ty pro mě, už není nic, co by si mohl říct, nic co by mohl udělat. Nebude žádná jiný cesta, když se tohle všechno stane pravdou, tak vydrž.

Jsem si téměř jistá, že každý dokáže tuto přesnou formu moralismu pochopit. Je ale možné. Že ne každý má o toto pochopení zájem. „ Co na srdci, to na jazyku“ totiž skrytě charakterizuje jednu z nejžádanějších a občas nepříjemných lidských vlastností, kterou je upřímnost.

Dobré ráno, trávo rostoucí,
dobré poledne, řeko tekoucí,
dobrý večer, člověče žádoucí,
dobrou noc, tvore hynoucí.

Dobré ráno, trávo rostoucí,
cítím tvou něhu, vzduchem se line,
jak klubko vášně krví plynoucí,
v nedobrém člověku nezájem hyne.

Ach, trávo rostoucí,
proč zelení oplýváš?
Kapky slz tekoucí,
proč raděj neskrýváš?

Dobré poledne, řeko tekoucí,
vnímám tvou svěžest, vzduch jí oplývá,
jak nasládlost révy polem se vinoucí,
v hrubosti měst zpátky zahýbá.

Ach, řeko tekoucí,
proč čirá plyneš?

Láska je milá,
láska je velká síla.
Láska je tréma,
láska je mezi náma.
V lásce je i bouře zlá,
v lásce svítí i luna snad.
V lásce padne i strach,
v lásce se musíš i někdy bát.
Láska je v nás,
láska je všude kolem nás.
RT

Nevím, jestli jsem ráda.
Už se vůbec neraduji z radostí,
ze kterých jsem se dříve radovávala!
S malých lidských radostí…
Že by to bylo ovlivněno tím pytlem starostí?

Neraduji se z ničeho tak jako dřív.
Že vysvitlo sluníčko a napadl sníh.
Ani z věcí u kterých bych jindy skákala metry vysoko!
Však hlavní je nedat nic najevo.
Tvářit se šťastně aspoň na oko.
Aspoň, abych oblouznila ty, které by to mohlo mrzet.
Ale mým nejbližším už to musí pomalu docházet…

Už mně netěší že dýchám. Že vidím. Že žiju!

Neozbrojená: Jdu. Pomalu kráčím. Jsem neozbrojená. Mám jen svůj život.

Střelec: Jde proti mě. Je neozbrojená. Musím ji zabít? Svědomí mě bude tížit. Ale vždyť jsem zabil už tolikrát. Tak proč se teď nemůžu rozhodnout?

Neozbrojená: Ať už se konečně rozhodne. A skoncuje to. Nesnáším čekání. Nikdy jsem ho neměla ráda. Nechci umřít jako troska. Ale vždyť jí už jsem.

Ráno. Budí mě ten nový mobil od Vodafonu za 7 Kč. Je to tedy v mých rukou, jestli vstanu, nebo ne. Rozhoduji se pro tu první možnost, takže po vykonání potřeby na tak čistém záchodě, že by se z něj dalo jíst, protože je umytý Domestosem, díky němuž miliony bakterií zemřely, se ocitám v koupelně. Tam nemám strach o své zuby, neboť používám Colgate - kartáček zubařů.