Vybízím veškeré lidstvo k opatrnosti! Propukla velká epidemie nově zmutovaného kašle. Tato nemoc je vysoce nakažlivá a může vést k vážným až smrtelným následkům. Tento kašel však zachvátil víc než plíce! Tato nemoc zasahuje oblast takzvaného "mého Já".

Jako každé se to stává, že neví zda jsou zamilované či jen poblouzněné..
Navštěvovala sem jeden nejmenovaný klub, ve kterém hrál úžasnej DJ, do kterého sem se asi zamilovala. Jak to začalo??? Ani sama nevím, ale pořád na něj musím myslet.
Jako všichni mladí lidé si chtějí užívat života, chodí na diskotéky, mejdany atd i já patřím mezi ně, hudba je pro mě vším. Mám ráda zábavu, lidi kolem sebe, nesnáším samotu.

Je tady zimní období a teplota nebezpečnou rychlostí klesá, až modř rtuti z teploměru téměř vymizí. Capu si to po chodníku ve dvou vrstvách termoponožek, jejichž nákupu jsem po kamarádčině ódě na termoprádlo neměla šanci říci ne. Zahřát by mě samozřejmě měly i bavlněné punčocháče s vysokým zatepleným pasem, které zahanbeně skrývám pod džínami. Ruku do ohně by v reklamě zajisté dali i za moirová trička, u nichž je vyzdvihována především nepromokavost a větruvzdornost.

Je všeobecně známo, že lidé si všímají věcí, až když se hemží kolem nich každý den a zakopávají o ně na každém kroku. Nikdy jsem si nemyslela, že reklama jako taková bude součástí mého života. Už hned ráno, když otevřu oči a v kuchyni si vařím ranní kávu, vykouknu z okna a směje se na mě krásná slečna ideálních proporcí v nablýskaném autě, o kterém si můžu nechat jen zdát.

Přiznej barvu, kolik reklamních sloganů, znělek a gegů dnes vzalo útokem tvoje smysly? Že žádný? Ale jdi, snad nevěříš, že uvěřím.
Je mi zcela jasné, že většina světa čeká jen na to, až nějaký věhlasný či věhlasnější vědec oznámí světu své poznatky o tom, jak nás reklama pomalounku, polehounku zabíjí. A to i ti, kteří ji mají na svědomí. Se zatajeným dechem čekáme, až se ozve ta spásná věta, že růst reklamy již nepůjde zastavit?

Roucho Adamovo, zelené listy obrovské jako sloní uši, barvy přírody rozetřené po těle, jednoduché lněné či bavlněné šaty, mnišské hábity s drahým šálem, renesanční vznešené šaty, námořnické uniformy, válečné ochranné oblečení... kalhoty do zvonu, topy s výstřihem a kozačky na vysokém podpatku. A co takhle RIP CURL, ROXY, MUSTANG, VAGA BOND, či jen Moira ? Nestačí? ,,…Ušijeme Vám oblek na míru“ - prestižní designérská společnost. Z ráje přes církev a renesanční rozmanitost po světové války a počátky ,,módy“ 20.

Jídlo – a hlad – jsou součástí života každého studenta. A každý se s nimi musí nějak vypořádat. Někomu se to daří méně, někomu více, ale většina studentů má v této oblasti vyvinuty své vlastní postupy, dalo by se říci návyky, podle nichž je všímavý pozorovatel od sebe odliší. A sebekritický čtenář se bezpochyby v některé ze skupin sám najde.
Nejočividnější odlišnosti objevíme, pokud studenty nejdříve rozdělíme na dva základní typy, z nichž budeme dále vycházet, a to dle způsobu bydlení.

Blíží se to. Pro někoho rychle, pro jiné pomalu. Nelze to přehlédnout. Všude svítící stromečky. Nákupní horečka stoupá. Prostě předzvěst toho, že se blíží konec roku 2009. Předtermínem jsou Vánoce. Představili byste si Vánoce někdy uprostřed roku. Nebylo by to nemožné. Nicméně svítící stromečky by moc v našich podmínkách nevynikly. V létě je světlo dost dlouho do večera. Také by konec roku bez Vánoc, resp. světýlek všude kolem, nebyl tak velkolepý.

Snad každý si při myšlenkovém návratu do vlastního dětství vzpomene na tehdejší přání a touhy, a to především ty, které plánoval v oblasti budoucího povolání. Právě tyto dětské představy bývají obvykle tak nereálné, až je často směšné o nich hovořit. Najdou se mezi nimi ale i sny o těch nejméně uznávaných profesích, jež paradoxně bývají dětmi nejvíce favorizované!

Jste-li rodičem, starším sourozencem, neurotickým sousedem (sousedkou), vychovatelem (vychovatelkou), učitelem (učitelkou), uklízečem (uklízečkou), kuchařem (kuchařkou) ve školní jídelně, pak mi dáte za pravdu, že děti jakožto skupina uřvaných, neposlušných, neposedných, rozmazlených individuí občas vytváří dojem, jako by nešlo o lidské civilizované osoby, ale zvířata, ne-li zvířata chechtavá, zákeřná, požírající mršiny.