A tak tu sedím
v mezipatře lidských osudů
hřích vábí utajeným hledím
douškem posledním.

Šťastnější než kdy jindy-
ač nenacházím pochopení
Otevřené rány z utajených bitev
krvácí a krvácí

Slunce již ze záhoří vychází,
nový den v úsvitu doprovází,
první paprsky derou se na svět,
pod jejich silou se rozvijí každý květ,

Vločky halí celý kraj,
lidem dlouho schází máj.
Lednová to zásluha,
že lidé chodí bez slova.

Věděl jsem a seděl jsem
Věděl jsem a snil jsem
Dobré i špatné jest co je
Věděl jsem, napsal jsem, napsal jsem ...

Jak by asi zněl
nekrolog gynekologa?
S hlubokým zármutkem
se loučíme
s moudrým mužem

Nechci být dnes večer sám
Tak zpívám květinám
Diktujíc jim zkázu
Přijdou dny mrazů

Vlak mých proseb
Zůstal na vedlejší koleji
Bosý na duši
Pojď, nás tady nechtějí

Do zelené trochu alpy
laciná varianta absintu
a tužka a papír a cigaretka
a tato zpověď…

Lednová noc..
Mihotání světýlek v diamantech sněhu..
Nicota ticha..
Zoufalství špatně zimujícího motýla vpíjí se do duše..