Chtěla jsem napsat opravdu dobrý článek, chtěla jsem v něm mít akci, dobrodružství, prostě něco co by čtenáře nadchlo. Ale bouhužel se mi to nepovedlo. Nenašla jsem pro Vás vhodné téma, které by toto splňovalo, dokonce jsem nenašla ani jiné téma, které by to nesplňovalo.
Všichni píší příběhy ze svého života,jiní kritizují, jiní píší básně a já? Já píšu o tom, že nevím o čem psát. A najednou zde byly písmenka spojující se do slov, slova spojující se do vět a věty spojující se do článku. Bylo to krásné a tak vzrušující.

Čas plyne dál a dál
A ty už ho nevnímáš.
Spěcháme za malými cíly
A ty se tam nahoře usmíváš.
Častokrát zastavuju čas
A vzpomínám na pár chvil.
V těch momentech ani nedýchám,
Přeju si, abys zase žil.
Nechals nás tady trápit se,
Smát se, veselit a dál žít.
Ani nevíš, že je to skoro prohřešek,
Musíme se o štěstí bít.

Přitom stále nezapomínáme….
…kdo nemiloval, ať se jde utopit!

Skrčen za zdí jak úkladný vrah
Pozoruju dům svůj skrze mříže
Kdo opovážil se překročit práh?
Nesou si pochodně a nesou si kříže

Za oknem světélko, plamínek plápolá
To ne, prosím! Proč? To ne, hlupáci!
Kdo to je? Kovář a švec! Taky ševcová!
Všichni co na večer nemaj co na práci
A tak příjdou si, hlupáci!
Spálí mé knihy, můj život, mou matraci
Pro stříbrný pentagram a pro roucho černé
Vyslal sem biskup sám své ovečky
Slepé a věrné

Rozbité okno, to kamenem hodila dcera hrobníkova
Další ostuda Bohova - a že jich už má

Když Michaela Maličká před několika lety sama z důvodu sympatií kontaktovala tehdejšího kolegu, zdaleka nemohla ani tušit, jaký je to osudný krok. Petr Drápal, Michaely čtyřměsíční spolupracovník ve službách pražského letiště Ruzyně, již tehdy zaslepeně toužil po bližším poznání oněch gigantických žroutů ropy, letadel, a s nimi spojené letištní haly. Práce za přepážkou právě zde se mu splnila a on začal konečně žít. Ale na jak dlouho….pouhé čtyři měsíce si Drápal užíval svůj život naplno.

Sedmička pro každého znamená něco jiného.Napíši pár příkladů, všedního používání čísla sedm.
Tak například :
- Sedm dní v týdnu, být v sedmém nebi, za sedmero horami a sedmero řekami, Sněhurka a sedm trpaslíků, sedmimílové boty, sedm smrtelných hříchů, sedm ctností, sedm andělů stojící před Bohem, kočka má sedm životů……
Ovšem sedmička je pro Lvy (znamení zvěrokruhu) magickým číslem. Říká se, že v sedmém měsíci, tedy červenci, mohou uskutečňovat nejlépe své plány

Chmýří z pampelišek
padá na moji tvář,
sluníčko přes trávu
na nebe kreslí svatozář.
Klasy klaní se,
to jak vítr pohlazení dává
a v dálce stromy šumí...
jehličí k zemi padá.

Opodál potok zurčí
a zpívá píseň svou
o kamenech a březích,
které minul cestou dalekou.
Na vinicích réva zraje
chutí opájí,
květiny sladce voní
až dech se zatají.

Kolem klid vládne
mojí krajinou,
jen ptáci tam zpívají
svou píseň vábivou.
O světě bez válek
a utrpení
o dálkách ze snů
a odpuštění.

Vytryskne krev
Když snažíš se čas vrátit zpátky
Dívám se ti do očí
Uprostřed křižovatky
Cest nikam nevedoucích.

Pochyby o slunci
Za mraky žhnoucí
Nevěřím, ono hřálo
Budeme rozdeptaní jako brouci
Trestem za lásku, za to málo.

Neživá bytost zpěváka
Rozkvétá v tichu melancholií
Zůstat na živu, to snad už neláká
Pak přijde výtka zbabělosti
Z úst chudáka.

Nedokončené dílo
Jak chceš
Zavíráš kvapem dveře
Rychle odejdeš
A pro mne láska, jako zbytky od večeře.

Bylo ráno. Vzbudila se a poslouchala tikot hodin, vlastní dech. Špatný sen ji do dne probudil, a to již velmi brzy- o půl šesté se natáhla ke stolu pro tužku. Začala. Tyto řádky patří jí a ona je psala pro něj. Nebo pro ni..?

Vidíte ten název? Je pěknej, líbí se mi. Jsem tak trochu básník. Umělec. Da Artist vole. No jasný. Velký Spisovatel přišel, aby nás trochu poučil o životě, vesmíru a vůbec, řeknete si. Můžu vám akorát prozradit, že velký Spisovatel zas až tak velký spisovatel není a nechce poučit vás, ale zachránit prdel sobě. Melancholické zamyšlení v sobotu odpoledne za zastřenými žaluziemi v zemi stínů. Sadistická sebereflexe úplného ztroskotance. Sakra, tak já se do toho pustím, ať už to mám z krku.

Pod pojmem „ svatý týden“ by si asi mnoho z nás představilo spíše církevní akci- jakýsi půst či modlitební čas…ale pojďme se od víry na chvilku vzdálit. I když věřte, že pod pokličku její vlastní podstaty nakoukneme na konci příběhu. Ale zpět k významu svatého týdne, slangově svaťáku neboli oslavě matury před maturou… Viďte, vážení propadající… Týden před začátkem maturitních zkoušek hodí totiž profesoři studentům daných ročníků poslední záchranný kruh v podobě volného týdne.