Dneska je u Babočků nějak rušno. Starý pán křičí na dceru, že si dost nehlídá vlastního manžela. Julie zase pisklavým hlasem přerušovaným vzlyky vyčítá Karlovi že je to hrozný sukničkář a že to tentokrát vážně přehnal s těmi dámskými kalhotkami v kapse u saka. No jo, Kája si včera si fakt užil…, slyšela jsem jak přišel kolem třetí ráno a dupal v kuchyni přímo nad mou hlavou. Asi parádně vyhládlo. Divím se že na to holka nepřišla už dávno.

Nálada, zlý květ
posazený na lodyhu krásných momentů
smíš zůstatek času probolet
a hlásat peklo jako osvětu.

Na displeji zbývá konečná
částka zaokrouhleného snění
budoucnost ač bezděčná
vymlouvá se na zpoždění.

A Ty jsi vroucí nádech azuru
jen scházíš, já potřebují obejmout
je fádní opěvovat naší umělou kulturu
když nabízí šibenicí za možnost procitnout.

Nálada, zlý květ
posazený na lodyhu krásných momentů
smíš zůstatek času probolet
a hlásat peklo jako osvětu.

Odejděte na chvíli všichni za své prahy

S opuchlýma očima,
s tekoucím nosem,
s vyschlou pusou,
se staženým hrdlem,
s bolestí v plicích,
s tlukoucím srdcem,
se sevřeným žaludkem,
s podlamujícími se koleny,
s třesoucíma se nohama
a s rukama v kapsách
stojím a dívám se –
doleva, doprava, před sebe i
za sebe.
Nevím, která cesta by byla nejlepší.
Stojím a dívám se.
Chci jít, ale nevím kam.
Bojím se riskovat.
Bojím se rozhodovat.
Škoda že moje nerozhodnost
mi nedovolí vybrat si.
Zas za mě rozhodnou jiní.
Sakra!

Pláž je určitě místo, kam občas každý ve svých myšlenkách zapluje. V našich představách je to horký písek, průzračně čistá voda a nekonečná pohoda, ale ruku na srdce, jak dnes vypadá klasická pláž. Hlava na hlavě, někdy špinavé moře, placení za lehátka a plážoví obchodníci, kteří vám chtějí neustále něco vnutit. To není přece ideální. Ale existuje i jiná pláž, ta o které sníme, ale je příliš vzdálena. Někde na naší planetě to místo musí existovat.

Hvězdná noc. Měsíc jasně svítí a ona byla jediná, kterou jsi právě potřeboval. Nahoře ve tvém okně viděl jsi stín, siluetu jejího půvabu. Dal jsi jí květ, odtrhl jsi ho pro ni. Za celou tu dobu co s tebou strávila, jediná, kterou jsi miloval, se kterou jsi snil o plavbě napříč mořem. Nechala tvoje ruce zabořit do jejich vlasů, byla to vášnivá láska na celou noc, byli jste silní jako jeden.
Hvězdné noci, světla měst padají nad tebou. Mrakodrapy a hvězdáři ve tvé hlavě. Toto špinavé město vyhořelo v jejich snech, to ztracené a nalezené město.

„Skvělý, Böhmová je dneska nemocná, takže nám odpadá litera!“ Ále, nijak se nevzrušujte, vážení, to se jen Pepík byl podívat na nástěnku se suplováním. Alespoň máme více času na mé vyprávění, které bych vám dnes rád přiblížil. Znáte to… volná hodina, to ne, že by se mi děti pečlivě učily v lavicích na následující hodiny, ale rychlostí blesku vyletí celá banda ze školy. Asi znovu přeslechly varování ředitele, že o volné hodině je chození mimo školní budovu zakázáno pod hrozbou trestu.

Sluníčko vysvitlo
Zpod mraku vykouklo
Hup a je tu
Sedím tak v parčíku
S šátečkem na krku
Sluníčko lechtá mně:
Zahřej mě, pojď ke mně
Teď zas se schovalo
Za malý mráček
Na lavičku ke mně
přiletěl ptáček
I začal studený větřík vát
Chtěl mě snad z parčíku vyhnat?
Ptáčkovi to nevadí
Větřík mu neškodí
Jenom mně zima začíná být
Musím se proto domů uchýlit
Čajík s citronem si dát
Na učení se podívat
Holt škola volá
Moje milá
Nemůžeš ji proflákat
Všechno z palce nelze vycucat.

pstruś

Sedím na skále u šplouchající řeky a připadá mi,
že jsem tady věky a věky! Dívám se na proud a na vlny,
které vydávají zvuky a pění! Však uvnitř jsem úplně prázdná!
Nevnímám okolní dění…!
Cítím tak smíšené pocity. A vlastně už pomalu nevím co znamená
mít city! Jsem prázdná… úplně prázdná …!

Chce se mi brečet, nemám sílu.
Dívám se do odrazu ve vodě a vidím nulu!
Nulu, která nikoho nezajímá … nulu, která nikoho nemá!
Jediné co cítí je prázdnota!

Chce se mi utíkat, necítím nohy.

Je to sotva den
V márnici zhasly všechny lucerny
I mrtví šli odpočívat
Ach živote, drzý laskavý i nevěrný
Dnešní noc patří tobě
A já, chci ti zpívat.

Tence přelíbezně
Dík i za to málo
Než zboříš cely a povoláš vězně
Okusit džbánek svobody
My pozůstali
Těžce chápeme tvé důvody.

Matka z jitra
Vložila ve vlas tmavou sponu
Zalitýma očima salvou slz
Černou stuhu na paži
Tak mlád si navlékám
Čekaje na vlak, co jede kdo ví kam.

Chci nahlédnout za oponu
Na chvíli s otcem být
Nesmím je bez pardonu
Smím jen jít

Není dokonalosti bez precizního provedení nejmenších detailů.