V sobotu 18. srpna 2007 se uskuteční na přehradě Baška v areálu kempu na pláži bláznivé Baškohrátky
2007.
Čeká nás velkolepá přehlídka fantazijních plavidel a jejich soutěžní klání na vodní hladině o
hodnotné ceny. Pestrým celodenním programem bude provázet známý moderátor Vlasta Korec. Bohatý doprovodný program, soutěže a hry pro děti, velkoplošná projekce, živá kapela, pivní stan, večerní taneční zábava, ohňostroj a další. Začátek v 9 h.
Zúčastněte se i Vy se svým korábem, více na

Program festivalu:

Je pozdní večer, hudba hraje,
jak je to s časem?
kolem vlaje…
Nestíhám, rmoutím se, trápení…
ach starosti.
Cítím tlakové napětí, duše již sílí, tmou se potácí,
mé tělo je v pevném sepětí,
láska již mizí…
se ztrácí.

Harmonika zní mi v srdci,
snad v mozku, ne?!či v paměti?
Ach zmatek je pánem, drží v pěsti…
Ach koho ale, snad děti?
Ne, nevzdám se, děcka nedám!
bojovník nebyl bych pravdivý,
jak ale snášet vše…běda, běda,
vždyť život končí mi…

Stojím v tichosti schovaný za skříňkama v šatnách a poslouchám rozhovor dvou hochů. Mluví o mě.
„Chápeš ho? Je to šílenec.“
„Jo, doprele, je naprosto nepříčetnej.“
„Viděls co nakreslil do toho sešitu? A jak se tvářil, když mu to Brambor roztrhal? Řekl jen:‘Kurvafix, jaká nuda,’ vzal si další sešit a začal to dělat znovu.“
„Ty vole, víš jak dlouho to musel kutit? Bych Brambora zabil; on ani nemrknul.“
„No dyť říkám, je to cvok.“

Plech se bortí, svodidla kroutí
Airbag se řítí, řidičům vstříc

Fízlové nelení, fábie startují
Na bouračky místo, vyráží hned

Hasiči jedou, nůžky si vezou
Oběti vysříhavat, budou ven

Sanitka přijela, ošetřit raněné
Našla jen mrtvoly, údy oddělené

Na místě činu, benzín se rozlévá
Náhla však jiskra; plameny žhnou...

Plech se bortí, tělá se kroutí
Plameny zachvátí, zachránce hned.

„Ty vole, to jsem rád, že jsi mě svezl. Jseš fakt kámoš!“ Poznamenal Jack, když už v dálce zahlédl známý rodinný domek.
„Ten nejlepší…“ Dodal s úsměvem Karlos.
„Jasně, ten nejlepší! Tak, po třech týdnech budu zase doma z toho blbého intru! Už se celkem těším i na rodinku – ne že by mi scházela, ale víš jak….“ Konstatoval s mírnou radostí Jack
„Jo, chápu.“ Potvrdil Karlos.
„Ty, neměl bys jet trochu pomaleji?“
„Neboj, já jezdím rychle, ale bezpečně!“ Prohlásil Karlos s úsměvem od ucha k uchu.

Ležel jsem na posteli a sledoval hákový kříž na stěně tvořený světlem, které procházelo dírou v roletě. Potom jsem vstal a šel se napít. Pak jsem zase ležel. Čekal jsem. Na tmu. Chtěl jsem zajít nakoupit, ale to teď nemůžu. Mám strašně citlivé oči a kůži. Na sluneční světlo. Na hodinách bylo 15:30. Přespříliš prosté. Chtěl jsem něco dělat, tisíce věcí, ale k ničemu jsem se nemohl dostat. Měl jsem depresi. Zkoušel jsem se dívat na televizi, ale nedokázal jsem to. Smutný smutek ve smutný čas. Proč jen byl smutný?

Roky plynou pořád dál
a přede mnou stát nikdo nezůstal.
Svět ,který řezal mé srdce jako
nejostřejší břit,je najednou tak krásný
i když není vše jak by mělo být.

Z mého srdce opadla úzkost a chlad
a slovo ,,milovat,, už ani nechci znát.
Z malých kousků nesložila jsem svůj velký sen
a vím,že nemůžu mít všechno navzájem.

Život?,svět?, to je pro mě otázka záhadná,
při otázce co to vlastně je,jsem bezradná.
Život dokáže rány moc velké dát,
že už nezbývá nic,snad jen se rozplakat.

Dnes v noci,
zdál se mi opravdu divný sen,
zjevil se mi v něm nejen Beethoven,
ale i jeden osel.

Byl šedý, a s bílou hvězdou na čele,
zarazilo mě a v tu chíli promluvil Beethoven:
" Nekoukej tak je to osel, zdá se ti o něm,
protože tohle je tvým tématickým snem."
Uchichtl se, jako ženská,
a odešel do Turecka.

Osel na mě hledí,
němá tvář to je,
chudák ani neví,
co tady děje.

Pak se sehne k trávě,
a začne žrát,docela hravě.
Zmatek mám teď v hlavě,
co tady ten osel dělá?

Jsem snad oslem i já?
Tohle je ale pitomost

30. 5. Rock Café, Praha
FOTOGALERIE ZDE
Já už tam chodím víc než domu. Rock Café v centru Prahy. A opět na Sto Zvířat.