Zajímavosti

Okamžik

Všichni to hledáme. Leží nám to pod rohožkou nebo se to směje v dětských očích? Nevšímáme si toho, protože nám to sedí na nose anebo okolo toho chodíme každé ráno na autobus? Pláče to v slzách našich milovaných a my se toho dotýkáme, když jim hladíme tvář, abychom jim předali svoji sílu? Tančí nám to za zády, a když se otočíme, levandulové kvítky dělají, jakoby se nechumelilo? Vykukuje to za rohem jídelní místnosti a mrkne to na nás vždy, když prostíráme stůl? Či to snad číhá ve smrku na zahradě a připravuje se ke skoku?

Monology srdce - Bolest

Lásku a bolest nelze pochopit. Musí se prožít srdcem, do dna. Jen tak se s nimi člověk může vyrovnat, přijmout je - a smířit se s nimi.

Obrázek uživatele Kateřina Kočová

Cestou za Oscarem...ale ne zlatým!

Malebná krajina zahalená do temného závoje mlhy, svěží tráva pokrytá ranní rosou, zelené kopcovité svahy a údolí, divoké moře tříštící se o skalnaté, strmé útesy… zapadající slunce za obzorem zvláštně osvětluje okolní krajinu. Tajemné hrady jakoby vyprávěly příběhy o středověkých chrabrých rytířích a válečnících…
Nekonečná poušť zeleně – místo, na které se chce každý vrátit…

Den v Dublinu

Monology srdce - Uspokojení

Úspěch je jako mladé víno: sladce opíjí a dává křídla…

Sofistikovaný výlet

Vrána k vráně sedá. Na základě této velepravdy jsme se naskládali, my čtyři intelektuálové, do auta a vydali jsme se na šestihodinovou jízdu za krásami Alp. Tohoto sofistikovaného výletu se zúčastnili dva promovaní inženýři, bakalářka matiky (slečna s titulem Bc.) a věčný lyžař-začátečník studující bohémistiku (od slova bohémství – bohém), čili já.

Monology srdce - Beznaděj

Naděje umírá společně s duší.

Monology srdce - Prázdnota

Je s podivem, jak dokáže tak nehmotné a prázdné nic naplnit celou duši.

Monology srdce - Štěstí

Prožil jsi-li byť jedinou minutu štěstí, pak věř, že stálo za to žít.

Obrázek uživatele Gabriela Vašková

Recenze knihy českého sociologa Jana Kellera. Až na dno blahobytu

Nedávno jsem četla velice poutavou knihu od českého sociologa Jana Kellera-Až na dno blahobytu, kterého sem ke svému štěstí měla v prváku ze sociologie na naší malé skromné Opavské Univerzitě a byli sme také poslední třída, která měla toto štěstí. Je to vskutku aktuální kousek a velice stručně a jasně popisuje nekompromisní konzumní mašinérii světa spějící k vlastní ekologicko-ekonomické krizi a zároveň poukazuje na ignoraci států a naučenou pasivitu v myšlení lidí s přístupem "však to ta vláda nějak vyřeší".

Švestka

"Naděláme kvasu,
zaplatíme chasu,
nechť nám hraje,
nechť nám zpívá,
při pálení ďasu.
V láhvi bílá křídla tančí,
na jazyku ďábel jančí..."

"Už abyste se vdaly, holky, letos je vás neúměrně moc, bolí mě z vás celý kmen, jak svou váhou ohýbáte větve k zemi," bědovala stará švestka nad převažující modrou barvou svých plodů k zeleným lístkům v koruně.

Syndikovat obsah