Zajímavosti

Tady

Obrovské křeslo, v něm jsem já. Oblečená ve volných riflích a drahé halence. Kvůli tobě jsem hubla, trápila se, omezovala se a nakonec se úplně zničila. Máš mě. Máš trosku, které přestalo záležet na životě.

Jsou dny…

Jsou dny, které svou krásou předčí vše ostatní. Dny, jejichž světlo se vryje do duše s takovou silou, že i po desetiletích zůstane vzpomínka na ně stejně živá jako v ten první den. Jsou v životě dny, kdy člověk může jen tiše žasnout, se zatajeným dechem sklonit hlavu a pokleknout před tou nádherou, jíž se nemůže vyrovnat nic, co kdy stvořily a stvoří lidské ruce. Jsou v životě dny, jako je tento...

Hroší kůže

Hroch, tak nevšední zvíře v našich zeměpisných šířkách, a přece hlavní hrdina v jednom z nejznámějších českých rčení. Jak má člověk poznat, že právě on je vlastníkem oné „hroší kůže“? Kdyby se říkalo například „prasečí kůže“, bylo by to srozumitelnější pro ty, kteří ještě neměli tu čest setkat se s panem Hrochem osobně v zoologické zahradě.

Monology srdce - Víra

Jak veliká je lidská víra! A jak je pošetilý každý, kdo v ni nevěří…

Já jsem já a nikdo jiný

To je ta nepravděpodobnější varianta. Není možná záměna, tak jak se to bohužel stalo - ten případ hýbe českou mediální scénou… Narodil jsem se před šestnácti lety jistým nejmenovaným rodičům. Poté už se to bezvýznamně táhlo víceméně až do dnešní doby. Nedokážu posoudit, zda jsem pro ostatní přínos, či přebytek. A ani bych nemohl, nebylo by to totiž moc objektivní. Ale jedno je jisté, v žádném případě nejsem někoho kopie. Ať si to někdo nemyslí. Běda!

Konec - definitivní

Sedím tu. Úplně sama. Myslíš si, že je mi smutno? Myslíš, že jsem úplně zbabělá? Soudíš mě? Chceš mě vidět poníženou a zničenou? Co vlastně ke mně cítíš? Teď, po tom všem. Jaká ti připadám? Vnímám tě celou svou duší i tělem. Cítím tě i na tu ohromnou dálku. Prohlédni si mě dobře a řekni mi, jaká jsem. Vždycky jsem ti připadala jako malá bezbranná holčička. Vzpomínáš?

Most

Postav most do svojí mysli, vezmi mě tam pokaždé, polož všechno do zástupu. Toto je ten způsob. No tak postav most a vytvoř cestu, ale dbej na následek. Nechť jsou moje slzy tvojí koupelí. Tohle je ten způsob. Ale jen, když se vydáš tou správnou cestou, když půjdeš semnou na druhou stranu. I když vím, že se zboří, budu stavět, dokud nepůjdeš kolem. Zlomíš moje srdce, budu stavět, dokud nezemřu.

Hrdina, Hero, Held, Héros, Héroe, Eroe

Pojďte si zahrát na hrdiny. Princeznám, kterým hrdina zachraňuje čest, svět, bohatým bere a chudým dává, asi vytřeme zrak. Dneska je hrdina ten, kdo si jde za svým snem nehledě na okolnosti. Nevzdá se a z kavárenského povaleče se stane druhý Viewegh, z recesního a vtíravého fotografa nový Saudek a ze sportovního šílence, co běhá, jen mu nohy narostly, další Šebrle. Hrdiny jsou ti, kteří dokázali to, čeho my jsme se už dříve vzdali. Není čas, nejsou peníze, nálada, nestačí věk. Přesto na moment to jde.

Lesu zdar

Bylo opět babí léto a s ním volání přírody. I když vůbec netuším, odkud zrovna příroda sehnala moje telefonní číslo. Jsem člověk přírody znalý, ale raději dávám přednost marketům před výprodejem v přírodě.

Tobě…

Vzpomeň si na mě, když tvoje jediné bylo hlídat stříbro. Vzpomeň si na mě, když tvoje jediné bylo stále snít. Vzpomeň si na mě, vždy když zacítíš, že krvácíš. Vzpomeň si na moje výjimečné potřeby. Mysli na mě. Vzpomeň si na mě při blesku fotky. Vzpomeň si na moje výjimečné sny.

Syndikovat obsah