Není lehké podívat se Ti do očí
a říct ti, co k tobě cítím.
Byla bych jako kapka deště,
co proklouznout chce krupobitím,

Smutek se vpíjí do duše,
velký jak boky venuše.
Tiše mi po tvářích stékají slzy,
snad už to všechno přejde brzy.

S mašličkou ve vlasech děvčátko běží,
do vlasů fouká jí větříček svěží.
Zastaví u keře, rozmáchne ruce,
s ptáčky se hašteří v tom strne prudce.

A tak furt dokola, oujé!
Jak krásné je přece žít!
Ale kde vzít peníze svoje,
na auto a jakýsi byt?

Krvavé spojení
západu slunce
nad mořem
září z Tvé duše.

Prosím tě o pomoc,
prosím ukaž mi cestu.
Přeci nechci až tak moc,
chci jen hodit záchrannou vestu.

zžírá mě bolest
bodá mi v srdci
chci tě blíž mít
chci s tebou něco prožít

Člověk sedí, neví a přemýšlí,
jako by měl strach, z toho, co vymyslí.
Proč já? Proč zrovna já?!
Ozývá se uvnitř stále dokola.

Skonala další hvězda
lidi to děsí
jako by to nebylo
součástí koloběhu

Vítr se opírá do korun stromů,
raději nikdo nevychází z domů.
Jen ty stojíš na vrcholu kopce,
emoce v tobě vřou jako v sopce.