Domů

Propast

St, 28/07/2010 - 22:34 od Studentsky.svet

Vítr se opírá do korun stromů,
raději nikdo nevychází z domů.
Jen ty stojíš na vrcholu kopce,
emoce v tobě vřou jako v sopce.
Chceš je dostat z nitra pryč,
najít k životu klíč.

Stojíš nad propastí tvých citů,
kdo tě donutil jít tu?
Snažíš se nespadnout,
nechceš přece nicotě propadnout.
Hromy na obloze silně burácí,
tvůj život se na bodu zlomu potácí.

Hlavně si nenech duši vzít,
jen tak můžeš dál jít.
Nenech se ovlivnit tím větrem,
který je poháněný temným světlem.
Překonej tu bolest a postav se mu čelem,
a braň svou duši tělem!
L.Filipková

Sdílet příspěvek na:
  • Digg
  • Facebook
  • MySpace
  • Twitter
  • Google
  • Yahoo
  • Buzz Up!
  • LinkedIn