V zamyšlení
Samou přesezeností se už ani kolébat ze strany na stranu židle samovolně nedovedu, je to jako být připoután na invalidním vozíku a nemoct se odlepit. Cítím, jak se mi tukové polštářky rozlévají po těle, všechno, celá původně štíhlá figura se rozšiřuje do rozměrů gigantického tlusťocha.

(pozn.: Silně hovorový jazyk je hlavní charakteristikou hrdinky – nejedná se o chyby, jméno a adresa ženy je smyšlený údaj)

Tak tomu říkám nadělení! No vážně, kdo by to byl řekl! 20 let otravuje se vším možným..

"Éčka" se v potravinách objevují čím dál častěji. Některá zdraví přímo neškodí, naopak jiná mohou vykazovat až přísně jedovaté účinky.

Emulgátory, stabilizátory, konzervanty, antioxidanty a ochucovadla. Tak pod těmito krycími názvy se často objevují samotná "éčka". Těch nejškodlivějších je pár, není proto od věci, zapamatovat si je.

Najednou ses sebrala a šla. Ukončila všechno, co mezi vámi bylo. To něco plné zážitků, prožitků za posledních několik let, plno nedorozumění, ale také dost legrace a pohody. Jak jsi to mohla udělat? Ptají se všichni. Krčíš rameny. Měla jsi na to právo. Ubližuješ tím sice jedné osobě, která zůstává sama, cítí se zrazená, bezmocná, ztracená. Ale copak tobě neubližovalo to dlouholeté nepochopení z druhé strany? Proč jsi odešla? Určitě jsi měla důvod.

V tomto článku se zaměřuji na jednu z mnoha vad světa, v němž jsou všichni „dokonalí“.
Ohledně tohoto tématu je vždy spousty povyku, ale nikdy nic nezafungovalo. Nečekám, že můj článek pomůže, spíše se bude válet na hromadě stejných občasných témat novinářů. Jde mi o to objasnit všem lidem a hlavně mladým slečnám, že k dokonalému vzhledu stačí mnohdy jen úsměv.

To je zasejc období tohlencto. Minulej tejden mi přejedou v pořadi už 5tou kočku.Vždycky ji vypipláme z malilinkého koťatka a pak když jde přes silnici k sousedům na myši, tak nám ji nějakej vašnivej řidic zajede, hajzli. Práci nemuzu žadnou sehnat. Na pracaku mě nechteli zaregistrovat, ale museli, po třeti navštěvě, se uvolili k úkonu.

Říká se, že na střední škole člověk prožije svá nejlepší léta. Čeká ho mnoho nových zážitků, noví přátelé a samozřejmě nové vědomosti a zkušenosti. Ale co když je to naopak? Co když nastoupíme do vysněné školy, první dojem bezvadný, ale postupem času si uvědomujeme, že jsme asi nezapadli. Co si budeme povídat, kolektiv lidí kolem nás ve třídě ignorovat nelze. Ve většině škol lidé na svůj kolektiv nadávají slovy, že nestojí za nic a polovina z nich kvůli lidem do školy vůbec chodit nechce. Důvod je prostý.

Čeští a slovenští studenti vysokých škol si připadají nepřipraveni k nástupu do zaměstnání. Alespoň to říkají výsledky průzkumu, který provedla studentská organizace AIESEC, organizátor setkání studentů se zástupci firemní sféry Career Days. Do studie bylo celkově zahrnuto 197 studentů českých vysokých škol a skládala se z několika jednoduchých otázek.

Tak jsem si toho svýho hukcuka trochu zmordovala a málem zbořila obchod.
Bylo nebylo půl dvanacté dopoledne, končila jsem směnu v krámu a šla si nakoupit. Lidi to jste v životě neviděli takovýho debila jako jsem já.

Život je bílá zahrada. Je otevřená vší síle bouřky, chaosu, zapomnění, nenávisti, ale také lásky…Vstupuješ do ní potichounku. Nejdřív jen pomalu otevíráš oční víčka, řasy se ti chvějí v ledovém větru, který zmrazuje tvou tvář. Začneš plakat, protože náhle zatoužíš najít ta tajemná vrátka, kterými jsi přišel. Ale ony nejsou. Zmizely tak rychle, jak se objevily. Pomalu si prohlížíš zahradu. Uvidíš tolik nádhery, která tryská z hloubek lidských duší. Srdce zpívá jako ten nejvznešenější pták tu nekonečnou lásku.