Náhoda má obrovskou moc. Kdyby jí nebylo, snad by nebyl ani svět. Život je vlastně složen z tisíců nepatrných náhod. Jedna taková mě přivedla k útlé sbírce básní s názvem Poslední list. Autorem je J. H. Krchovský. Pro mě dosud téměř neznámý básník.
Černý lesklý sešitek jsem otvírala se zájmem. Dvaasedmdesát stran přečetla jedním dechem a když jsem knížku zavírala, tak s úžasem! No toto! Zajímavé!
Kdysi jsem básničky nečetla. Nebavily mě. V románech probíhalo tolik děje a žilo tolik hrdinů! Básně jsem akorát četla na základní škole v rámci školní výuky. Pamatuju si na povinné recitace básní našich velikánů. Vždy dvakrát do roka jsem stála před tabulí a špitala Bezruče, Máchu a další. Později jsem dokonce i já začala rýmovat. Hromadily se mi sešity plné pokusů a teprve nedávno jsem zjistila, že to opravdu byly jen pokusy, protože napsat opravdickou báseň není jen tak!
Po roce Semináře tvůrčího psaní a po roce studia Teorie literatury, jsem zjistila, že básnění není jen pouhopouhé skládání slov tak, aby se vám to na konci rýmovalo. Kdeže! Teď už se na básně dívám trochu jinak. A právě proto jsem s úžasem vydechla při zaklapnutí knížky Poslední list.
Byla to poezie plná zmaru, pocitu úzkosti, sebeironie a také erotiky. Byla to hotová dekadence, o jaké jsme se učili ve školách. Dalo by se říct, že i pokračování Egona Bondyho a možná i tak trochu Ivana Wernische.
Krchovský mě nadchnul natolik, že jsem o něm chtěla vědět víc. Brouzdala jsem chvíli po internetu a zjistila, že sám o sobě je to autor víc než zajímavý. Vlastním jménem se jmenuje Jiří Hásek. Pseudonym Krchovský má utvořený na popud Bondyho ze slova krchov, což znamená hřbitov. Narodil se v roce 1960 v Praze, kde žije i dnes, většinu času však tráví v Brně v domě po babičce, která ho do značné míry ovlivnila. (Kdysi prý spala ve vaně obklopena svíčkami a různými obrázky. Žila takovým trochu podivným tajemným životem.) Ze života autora je zajímavé jistě i to, že se učil zedníkem, ale studia nedokončil a už od sedmnácti let dostal invalidní důchod na hlavu. Na literární scéně se objevil v 80. letech a doposud napsal čtrnáct sbírek. Za sbírku Noci, po nichž nepřichází ráno dostal prestižní cenu Revolver Revue. Publikoval také v samizdatu. Několik jeho básní a sbírek bylo přeloženo do angličtiny, dánštiny, holandštiny, polštiny a němčiny. Při hledání dalších a dalších informací jsem většinou narážela na stránky různých upírů a dalších satanských stvoření. Jedna internetová stránka mě celkem i vystrašila – na ní lidé ve fóru psali o různých „upířích“ věcech a praktikách a dokonce si radili, kde jsou kluby přímo jen pro upíry. O takových věcech jsem neměla ani ponětí. Z toho lze usuzovat, jaký vliv básně Krchovského mají – přímo satanistické! Vždyť stačí jen ukázka:

I DNESKA V NOCI PŘI NÁVRATU
jdu obezřetně ulicí
krok za krokem se blížím k vratům
- mám strach, když zvedám petlici
že někdo s dlouhou jehlicí
se právě dočkal chvíle vhodné
kdy vracím se, a teď mi bodne
tu jehlu okem do hlavy
až o lebku se zastaví...
však dnes tam nestál nikdo opět
tak jehlici zas schovám v klopě
- jsem ještě furt moc laskavý!
SÁM PROTI PLYNŮM CHRÁNĚN MASKOU
a uhýbaje před těly
dnes vyšel jsem ven za procházkou...
obědy z oken smrděly
tak jako každou neděli
a v neprodyšných rukavicích
jsem hladil děti v parku spící:
- proč pláčeš, larvo malinká?
- má strach, odpoví maminka...
- že v masce jsem a divném kroji?!
to budoucnost, té se bojí
až nasráno má v peřinkách

Jeho básně jsou občas plné vulgarismů, což někteří neradi čtou, jiným to ale nevadí. Každému podle jeho vkusu, jak se říká. A co se týče erotiky, tak té se autor nemá proč vyhýbat, takže to ani nedělá.

JAK BYCH MĚL V PRDELI PÁLIVOU KAPII
pospíchám na pivo, už ať se napiji!
týden jsem nechlastal (aspoň ne "přes míru")
což mohlo ohrozit běžný řád vesmíru

MÉ MILÉ JE DNES DVACET ČTYŘI
tak vytáhl jsem z kalhot úd
a napsal jsem si na žalud:
"Vše nejlepší Ti přeje Jiří!"
už zvoní zvonek, otevírám
se ztopořeným pohlavím
dvě pionýrky na mě zíraj
snad přišly pro sběr, co já vím...
(Zamilovaný dement)

Ať tak, či onak, Krchovský je bezesporu současný český dekadentní básník, který píše jinak, než píšou ostatní. A v tom je jeho kouzlo. Nechce být romantický, píše většinou o zrcadle, o smrti a zmaru. Jeho básně jsou plné záhrobí, tajemna, sarkasmu a sebeironie. Jeho básně jsou zvláštní a přitažlivé. A proto hodně čtivé…