Slyšíš ten vzdech co se snáší vzduchem,
je jako jizva za tvým levým uchem.

Vidíš jak podzim mění svoje listí?
Už nevím čím můžem si být jisti.

Slyšel jsi o té dívce co se zabila?
Její vlastní víra ji prý zradila.

Dostala naději, ale sama se ji bála,
nevěděla na kterém břehu vlastně stála.

Zmatení nabírá sílu hurikánu,
nadechne se možná, někdy brzo k ránu.

Do ledu uložené kapky její víry,
poztrácela nakonec zbytky svojí síly.

Dodala strachu tu pravou příchuť medu,
tak si ďábel řekl, naposled ji svedu.

V potoku brouzdala bosa po kamenech,
nakonec zbyl jenom tenhle vzdech.

Slyším jak mění podzim barvu listí...

schováme se ve stínu mlhy a budeme čistí ...