V žáru osudu

Obrázek uživatele Milito999

Některá slova, vyřčená v afektu, navracejí se do mé mysli. Kam láska zmizela a proč ji hněv zastoupil? Ty a já- byli bysme šťastni až do samého konce? Kolik slov od tebe bolí, vnímáš to? Kolik zlých slov o mně ví tvé okolí a přece nejsou pravdivý. Ty a já- jak krásné souznění dvou duší změnilo se ve vichřici v korunách stromů. Teď jen slova píší příběh náš a vzpomínky zůstávají v mysli mé. Jak daleko je až člověk schopen zajít? Nejprve něha, slůvka kouzelná, poté výkřiky, rány, nadávky. Ptám se tě chceš stále pokračovat? Někdy si říkám, zda má cenu bojovat dál a snášet to zlé. Někdy si říkám, zda se vrátí staré časy, zda to budeme zase my dva a bude tak pokračování naší pohádky. Kdy přestaly nás unášet vlny štěstí, to sama nevím. Kdy nastaly chvíle burácejících hromů – proč trvají doteď? Říkáš, že ty miluješ mě, ale já že tebe ne. Proč říkáš tak ošklivá slova? Nezasloužím si snad trochu porozumění? Trochu respektu? Tvá slova bodají do srdce jako ostrá hrana. Cítím jen led. Tvou chladnost. Tvůj neměnný výraz. Jsi jako ledový král avšak city máš, to vím. Říkám si, schováváš je snad? Na co si to vlastně hraješ? Vztah není soutěžení. Vztah je splynutí dvou duší, které jdou ruku v ruce s nadějí. Někdy si oba dva říkáme, že tohle je snad konec, který nemá pokračování. Někdy se ztrácíme sami v sobě, přece o citech svých víme. Měli bychom o nich mluvit, neb pouze tak dopadne vše dobře. Zapomeňme na hádky, na slova zlá a buďme sami sebou. Uvolněni. Nespoutáni. Pouze naplněni láskou až po okraj a dýchat to naplnění. Tu extázi, jenž nám láska dá.

Chci pokračovat, má lásko. Chci poslouchat za noci tlukot tvého srdce a vědět, že bije pro mě. Chci být tvou již na pořád. Neodcházej…..