Jako úvodní věta k reakci na Váš článek mě napadla zdvořilostní fráze: „Omlouvám se, že Vám musím oponovat…“, ale hned poté mne napadlo, že se vlastně omlouvat nemusím, protože to co chci říct, ač nelichotivé, není namířeno proti Vám osobně, ale pouze proti obsahu Vašeho článku.

Když jsem otevřel, v tuto chvíli už „staré“, vydání Hutníku na stránce se Studentským světem, byla Vaše stať, bombasticky nazvaná „Proč nemám ráda Českou republiku“ tím prvním na čem spočinul můj zrak. V tu chvíli mě napadlo: „Wow! To bude nějaká zajímavá kritika.“ a kritiky, ty si vždycky rád přečtu. Dal jsem se tedy do čtení. Když jsem dočetl nezanechalo to ve mně žádné rozporuplné pocity, které bych od kritiky čekal. Žádné sdělení pro společnost. Pouze to, že ač autorka nám sama klade na srdce, že „první dojem klame - lidé nemusí být takoví jak si myslíte“, tak se dozvídáme, že ochotní lidé žijí pouze na vesnici, což je zapříčiněno tím, že to jsou „vesničané“ a ne lidé z města. Dozvídáme se také to, že jste poznala dobrou společnost na okraji Krkonoš. A s úžasem sledujeme také to, že máte ráda cestování, což jakožto moderní trend má 95% našich vrstevníků (ano ač pro někoho, kdo se dočetl až sem, možná překvapivě, datum mého narození se v kalendáři nachází až po Sametové revoluci).

V návaznosti na to jsem už od poloviny článku čekal na větu, která k mé velké nelibosti opravdu přišla. „Zkusme nahlédnout k našim sousedům – Německo.“ Ano, trend v poslední době ze všech největší. Všechny nás fascinuje ta obrovská (a pro našince nepříliš vzdálená) země Zaslíbená, kde se žije blaze a každá sebevětší skvrnka je okamžitě překryta desítkami lesknoucích se superlativů. Skvělá práce, obrovský plat, čistota,… to jsou jedny z mnoha. A já si říkám, není už na čase s tím přestat? Proč se také někdy neohlédneme, nestočíme své hlavy, zasněně se dívající na Západ, a neporozhlédneme se? Co takové Polsko? Slovensko? Země, které jsou nám (a tím „tuplem“ nám v našem regionu) bližší. Opravdu jsme se nechali natolik unést představou, že je místo, kde je život bezstarostný? Naše generace má jeden velký nedostatek. A nevím jak vy ostatní, ale já se s ním potkávám denně ve škole. My volíme útěk jako formu řešení. Nepřijdeme na prověrku, ono to bude lepší… Nepůjdu do školy, ono to bude lepší… Nevyhovuje mi má vlast? Odstěhuji se, ono to bude lepší. Abyste si nemyslela, nejsem žádný extrémní nacionalista, svalnatý macho oděný v „bombardu“ a s vlajkou chodící po demonstracích. Jsem normální, brýlatý a ničím výjimečný student, který si ale myslí, že by bylo škoda zahodit snažení pánů Františka Palackého, Josefa Dobrovského nebo třeba Tomáše G. Masaryka a mnoha jiných, tím, že všichni dostaneme strach a ztratíme víru v to, že se z naší republiky může opět být prospívající a morální stát. Ať už jsme o tom, sledováním politických debat v neděli, přesvědčeni sebevíc.

Přidávám to do sekce Názory, protože poslední odstavec už není pouhou kritikou Vašeho článku, ale prezentuje mé názory k tomuto tématu.

Toto nebylo namířeno proti Vám – Lucie Honest. Věřím, že máte své důvody, ke svým tvrzením stejně tak, jako já mám své k těm mým. Přeji Vám mnoho úspěchů ve své další tvorbě.

S pozdravem

Jassem