A tak tu sedím
v mezipatře lidských osudů
hřích vábí utajeným hledím
douškem posledním.
Společnost mi činí
starý dřevěný stůl
jenž nechá opřít hlavu
abych vteřinu spočinul.
Ráno se vydám
na kroky příštích cest
opustím tebe i tebe
pak semínko vzklíčí pro bolest.
Pak semínko vzklíčí pro bolest
opředeno bodláčím
dostal jsem srdce z vosku
jen pro něj žít nestačí.
Poslední komentáře
před 9 týdny 4 dny
před 10 týdny 1 den
před 10 týdny 1 den
před 11 týdny 5 dny
před 11 týdny 6 dny
před 12 týdny 4 hod
před 21 týdny 5 dny
před 22 týdny 1 den
před 22 týdny 4 dny
před 22 týdny 4 dny