A tak tu sedím
v mezipatře lidských osudů
hřích vábí utajeným hledím
douškem posledním.
Společnost mi činí
starý dřevěný stůl
jenž nechá opřít hlavu
abych vteřinu spočinul.
Ráno se vydám
na kroky příštích cest
opustím tebe i tebe
pak semínko vzklíčí pro bolest.
Pak semínko vzklíčí pro bolest
opředeno bodláčím
dostal jsem srdce z vosku
jen pro něj žít nestačí.
Poslední komentáře
před 13 let 12 týdnů
před 13 let 13 týdnů
před 13 let 14 týdnů
před 13 let 24 týdnů
před 13 let 35 týdnů
před 13 let 35 týdnů
před 13 let 45 týdnů
před 14 let 2 týdny
před 14 let 14 týdnů
před 14 let 22 týdnů