A tak tu sedím
v mezipatře lidských osudů
hřích vábí utajeným hledím
douškem posledním.
Společnost mi činí
starý dřevěný stůl
jenž nechá opřít hlavu
abych vteřinu spočinul.
Ráno se vydám
na kroky příštích cest
opustím tebe i tebe
pak semínko vzklíčí pro bolest.
Pak semínko vzklíčí pro bolest
opředeno bodláčím
dostal jsem srdce z vosku
jen pro něj žít nestačí.
Poslední komentáře
před 11 let 48 týdnů
před 11 let 48 týdnů
před 11 let 50 týdnů
před 12 let 8 týdnů
před 12 let 19 týdnů
před 12 let 19 týdnů
před 12 let 28 týdnů
před 12 let 38 týdnů
před 12 let 50 týdnů
před 13 let 6 týdnů