Samotářka Simona Svéhlavá snivě snila spalována surrealistickým snem. Sama se snažila spojit se svým snoubencem, slavným Simonem Sukem, sedmdesátiletým starcem, sochařem seniorem. Svérázná spojenkyně StB, sexy sedmnáctka se skládanou stříbřitou sukní - Simona, slíbila svému snoubenci snídani. Sliby snadno splnila. Sama svařila svařák, smažila syrový sýr, semilskou specialitu, se sklenkou stoleté slivovice. Simonin snoubenec se stal se svým stářím slibným spolupracovníkem svitavské slévárny stříbra.

Závislosti se dají definovat jako cesta do Pekla maskovaná Rájem. Každý z nás si v životě nějakou tou závislostí projde ať chce nebo ne.

Ze všech vrstev jsou na závislosti náchylné děti a teenegeři což je ovšem známá věc. Občas jsou závislosti zanedbatelné a součástí každodenního života například závislost na čaji, kofeinu nebo cukru. Je až vtipné co vše můžeme považovat za závislost a každá věc jenž je nám v životě oblíbená se již projevuje jako závislost než obliba.

Přehodnocuju život:

V posledních dnech se mi jeví mé bytí velice komplikované na to, jak je život vlastně prostý. Točíme se ve vichřici pomluv, kritizování, vztahů a všeho možného a uprostřed toho všeho úplně zapomínáme na to, na čem doopravdy záleží. Záleží jenom na nás a na našem přístupu k těmto věcem.

hra barev a stínů
rozkvetlá kaštanová alej
návraty z cest plných dojmů
sametový zářivý les

Spas mou duši
Nepřítomný Bože
Jemuž drze křičíme do tváře
Třicetiletá noc

Víc než lži nemám rád když vidím plakat své bližné.

Kolem nás je spousty zla a nedokážeme zabránit ničemu co by mohlo ublížit nám či blízkým.
Když se stane špatná událost v rodině, smrt člena rodiny, držíte se ze všech sil aby aspoň někdo byl „silný“ a nepadl na kolena. Když všichni hledali oporu na jiných ramenou, když je vlastní nohy již nemohli nést a všichni co se zdáli tak silní plakali. Říká se chlapi nepláčou, ale kdo tohle vymyslel? Viděl sem plakat spoustu „chlapů“ a nemyslím si, že by se styděli, sesypali se jak domeček z karet. Pocitům neporučíš a já se nestydím za to že umím brečet.

Osmatřicetiletý obuvník občan Ostravska - Olda Oukropeček - otevřel ospalé oči. Obezřetně opustil ozdobný otoman, obul omšelou obuv, odešel ošacen omýt obličej, obě ospalé oči, osychající opar. Ostýchavě otřel omáčený obličej otcovou osuškou, omrzele obhlédl okolí ostravského obydlí, oblačnou oblohu (Olda očekával oteplení). Okázale okomentoval oprýskaná okna. Ovšemže –okultistická organizace ostravských ocelářů. „Očekávám oficiální odškodné, ostravští outsideři!“ Obědval osmahlou omeletu, ovar od otce.

Pokud koukáte na zprávy nebo čtete noviny víte o co se jedná. Já bych Vám to chtěl přiblížit.

Nebyl sem tam když se to stalo a stejně bych tomu nepomohl. Vím jak takové věci vznikají, jelikož dvacet let jsem žil ve stejném prostředím, kdy jste se báli vylézt na ulici.

21.5. : Autorská čtení studentů Arnošta Goldflama.

ohořelé jsou
dávné stezky snů
- zestárli jsme