Neplakej, neboj se,
jsem tu zase s tebou,
objímám tě zase,
snad je to v nás obou.

Proč se trápíš,
tvé ruce se třesou,
pocitům se bráníš,
kde jsou city, kde jsou.

Nehraj si se životem,
já tě mám rád,
snad se zase najdem,
setkáme se mnohokrát.

Bojím se o tebe,
anděli můj jediný,
když jsem pořád bez tebe,
život můj je jiný.

Neplakej, neboj se,
jsem tu zase s tebou,
objímám tě zase,
snad je to v nás obou.

Snad je v nás obou,
ten věčný cit chvění,
jizvy se zas mění
a rány se zas rvou.

Proč nepřestane to pokušení,
smrtící a plné bolesti,
natáhnout se pro ně,
pro ty paní krutosti
skalpely a žiletky...

V obejmutí mém ztrácíš se,
nestrachuj se,
užij si to.
Skončí to...

Neplakej, neboj se,
jsem tu pořád s tebou,
objímám tě stále,
proč je to v nás obou...