V houpacím křesle mlčky sedím,
na prázdnou obrazovku hledím.
V rukou ovladač svírám,
že jsem blázen popírám.
Na podnose se zmrzlina rozpouští,
a mne každým dnem rozum opouští.
Snad jen čokoládu tu mít
a v blázinci bláznivě si žít.
Každé ráno vesele si vstávám,
do bílé slušivé haleny ruce dávám.
Snídani přinese nám bílá paní,
prý nám dává jen tabletky na spaní.
Dopoledne se svým kamarádem trávím,
tím, že ho doktoři nevidí se bavím.
Po obědě šlofíka si dám ve stoje
a pak až do večera si čtu Tolstoje.
Lenka Filipková
Poslední komentáře
před 12 let 43 týdnů
před 12 let 43 týdnů
před 12 let 45 týdnů
před 13 let 3 týdny
před 13 let 14 týdnů
před 13 let 14 týdnů
před 13 let 23 týdnů
před 13 let 33 týdnů
před 13 let 45 týdnů
před 14 let 1 týden