V houpacím křesle mlčky sedím,
na prázdnou obrazovku hledím.
V rukou ovladač svírám,
že jsem blázen popírám.
Na podnose se zmrzlina rozpouští,
a mne každým dnem rozum opouští.
Snad jen čokoládu tu mít
a v blázinci bláznivě si žít.
Každé ráno vesele si vstávám,
do bílé slušivé haleny ruce dávám.
Snídani přinese nám bílá paní,
prý nám dává jen tabletky na spaní.
Dopoledne se svým kamarádem trávím,
tím, že ho doktoři nevidí se bavím.
Po obědě šlofíka si dám ve stoje
a pak až do večera si čtu Tolstoje.
Lenka Filipková
Poslední komentáře
před 11 let 48 týdnů
před 11 let 49 týdnů
před 11 let 50 týdnů
před 12 let 8 týdnů
před 12 let 19 týdnů
před 12 let 19 týdnů
před 12 let 29 týdnů
před 12 let 38 týdnů
před 12 let 51 týdnů
před 13 let 6 týdnů