V houpacím křesle mlčky sedím,
na prázdnou obrazovku hledím.
V rukou ovladač svírám,
že jsem blázen popírám.
Na podnose se zmrzlina rozpouští,
a mne každým dnem rozum opouští.
Snad jen čokoládu tu mít
a v blázinci bláznivě si žít.
Každé ráno vesele si vstávám,
do bílé slušivé haleny ruce dávám.
Snídani přinese nám bílá paní,
prý nám dává jen tabletky na spaní.
Dopoledne se svým kamarádem trávím,
tím, že ho doktoři nevidí se bavím.
Po obědě šlofíka si dám ve stoje
a pak až do večera si čtu Tolstoje.
Lenka Filipková
Poslední komentáře
před 12 let 21 týdnů
před 12 let 22 týdnů
před 12 let 23 týdnů
před 12 let 33 týdnů
před 12 let 44 týdnů
před 12 let 44 týdnů
před 13 let 1 týden
před 13 let 11 týdnů
před 13 let 23 týdnů
před 13 let 31 týdnů