Domů

Neboj

Obrázek uživatele PerfectiOn
Po, 26/11/2012 - 09:41 od PerfectiOn

Závoje z citů, pohádka bez konce.
Tolik je něhy v závoji na očích.
Svíce jsou zhasnuty, Ty ležíš v peřinách.
Slyšíš to ticho, jsi jeho ozvěna.

Srdce bez pocitů, puklo snad žalem?
Mysl bez výčitek, když krademe světlo,
to z lidské duše, která nám věří.

Tělo tak krásné, chladné jak z mramoru.
Stejně tak srdce zalité v olovu.
Chce to však jiskru, jenž rozpustí ledy.
Nezoufej Princezno bude zas dobře,
k ledové krajině přijde zas Slunce.

Sdílet příspěvek na:
  • Digg
  • Facebook
  • MySpace
  • Twitter
  • Google
  • Yahoo
  • Buzz Up!
  • LinkedIn