Teplý dotek slunce
-pro tvé oči pohlazení,
podzim plný barev,
titulky ve starém znění.

Prořídlý les celý pocákaný
od barev neznámého malíře
a úsměv ztuhlý, mrazivé závany,
mluvíš, mluvíme o víře.

Věřit v jaro není prý marné,
rozbušit však nemožné je srdce chladné,
srdečný čas, Vánoce už blízko,
srdečný čas, dojetí, až u srdce úzko.

Buší mi v krku údery radosti,
buší mi štěstí, snoubí se v neštěstí,
na podzim sklízím léta plody,
objímám zimu, do nepohody.

Líbám vločky, co ještě nespadly,
objímám louku jinovatky,
škoda, květy už uvadly,
ale, věřím, jaro bude zas zpátky.

Utichne šum vody i stébla umlknou,
do krajin snů bílé pláně nás zanesou,
půjdeme s nimi, rádi a spolu,
zase se vrátím, věřím, ne dolů.

Zas vzhůru k pramenům vod,
tam k blankytné modři a popelavé šedi,
budeme stoupat, vystoupáme práh i schod,
vždyť podívej – tam v dáli, už běží
naproti nám náš zrod.