Tak se loučím, bez začátku,
po králi zlodějů v srdci mám památku.
Dlouhé čekání, skončilo ve chvíli,
kdy začalo pokání a lidé se zhroutili.

Venku padá déšť a já vím, že ty sníš,
ja můžu říct jen zbohem a ty odletíš.
Ukolébám Tě do bezpečného spánku,
a Ty sám blázen bláznovi uvěříš.

Do ticha šeptám, prosbu do větru,
ať přinese mi zpět, co chybí mému nitru.
Králi zlodějů, vzla sis mě kousek sebou,
vrať se mi zpátky a spoj mě zas v celou.

Nevím, zda to co vyprávím vůbec slyšíš,
hnal jsi se vysoko, hnal jsi se stále výš.
Na saku z modrého sametu utkví Ti růže,
vyprávím větru,že jen ona zpět Tě přívest může.