Včera večer to na mě zase přišlo. Opět to byl ten příšerný pocit, kdy ani nevíte proč pláčete, ale nemůžete s tím přestat. Chtěla jsem znát ten důvod, ale nemohla jsem na něj přijít. Zkoušela jsem různé varianty, možnosti, i když jsem věděla jak to dopadne – budu plakat dál přestože nemám důvod.
A to jsou ty chvíle, kdy člověk chce, aby byl někdo u něj a objal ho. Někdy to tak není. Někdy prostě jen chcete být sami se sebou a nic nevysvětlovat. Pro mě je většinou lepší ta druhá možnost. Plně si uvědomuji, jak vypadám, když jsem v takovém stavu a rozhodně se o to nepotřebuji s někým dělit. Ale ten večer jsem byla vážně na dně a potřebovala jsem utěšit. A proto mě napadlo, že ideální pro tuhle činnost by byl můj přítel. Lehla jsem si k němu, přitulila se a plakala. Objal mě a párkrát pohladil, ale cítila jsem z něj odtažitost. Najednou byl pryč všechen můj smutek, jen jsem přemýšlela, proč je takový. A nejen on. Proč jsou všichni muži nesví, když žena pláče?
Brzo jsem usla, takže jsem na moc možností nepřišla, ale z hlavy se mi ta otázka nevytratila a přemýšlela jsem o tom dalších pár dní. Neodvážila jsem se zeptat přítele, radši jsem to prodiskutovala s nejlepším kamarádem. Ale jasnou odpověď mi dal až sám přítel o pár dní později. Byli jsme na rodinné oslavě a náhodou jsme se začali bavit o ženách v dnešním světě. Každý řekl nějaký názor (s většinou jsem nesouhlasila, protože ani babička, ani děda nemohou vědět nic o životě moderní ženy) a když se slova ujal přítel, nestačila jsem se divit. To, co si myslí, by se dalo shrnout asi tak, že moderní ženy se tváří jako silné a sebevědomé, čímž se jeví pro muže přitažlivější, ale když si je pak připustí více k tělu, jsou pořád ubrečené a unavené a kdo ví co ještě. Zkrátka mají muže jen proto, aby se vyplakaly a mohly zase dál hrdě čelit světu.
Pro některé ženy to neplatí, ale ruku na srdce – kolikrát chodíte celý dne se vztyčenou hlavou a partnerovi večer nevěnujete ani úsměv, natož trochu ze své hrdosti neplakat? Nahrazuje nám snad přítel plyšového medvídka, kterému jsme si stěžovaly, když jsme byly malé holky? Přiznám se, že mně to tak někdy připadá. Před jinými muži jsem silná žena, ale před svým partnerem jsem hromádka neštěstí. Možná by to muži mohli vnímat jako ženský projev odevzdanosti…