Kamarádka na baterky

Máš strach, neboj stojím vedle tebe a spolu se tomu postavíme... Jsi smutná, zklamaná, někdo ti zlomil srdce, projdu to s tebou a cestou ti ukážu radosti, které přivane náš mladý život. Nevěříš si, neblázni, vždyť minimálně já věřím, že to dokážeš... Cítíš se sama, svět ti nerozumí, mám v srdci uložený seznam tvých snů, přání a myšlenek... Nevěříš mi, proboha to bolí... Pláčeš, pláču s tebou… Ztrácíš se, tady jsem... Miluješ a jsi šťastná, svět mi září všemi barvami… Zíváš nudou, mě snad nápady pukne hlava… Chceš se někomu svěřit, nabízím své služby zpovědnice. Dochází ti šťáva, nabiji tě svým optimismem. Zradíš, krutě a nečekaně, budu mít strach, budu smutná a zklamaná, zlomíš mi srdce, nebudu si věřit, budu sama, svět mi neporozumí, neuvěřím ti, budu plakat, ztratím se, nebudu milovat a nebudu šťastná, uzívám se nudou, nesvěřím se ti, dojde mi šťáva... Zradila si... Dobrá, posbírám, co ze mě zbylo, odlepím se ode dna a půjdu... Došla mi šťáva, nejsem na baterky. Už přede mnou nemusíš sklápět
zrak k zemi, zdravit mě z povinnosti. Věř mi, že když střemhlav doletíš na dno, roztříštíš své iluze o příteli a tápeš v samotě; pořád budeš vzhlížet vzhůru na místo, kde stála tobě tak blízká osoba, ale zahlídneš jen její obrysy a ta aura čistého přátelství, jenž z ní dříve vyřazovala, se rozplynula v tmě okolo ní. Takže budeš hledat jiné světlo, co ti z té tmy nabídne spásu, budeš hledat auru, která nikdy nepohasne. Tak, prosím tě, ty tam nahoře, nestůj a nevrhej na mě dolů ještě větší stín, nepodávej mi ruku, všude kolem je tma a já bez tvé aury necítím ani tvou přítomnost. Nemo