Domů

Kalamář

Obrázek uživatele Kateřina Kočová
Po, 31/05/2010 - 23:52 od Kateřina Kočová

Zas vidím
tu tvář,
jenž vším mi je,
otevírám kalamář,
jímž společně listujeme.

Opírám si hlavu,
o rameno jeho,
cítím tu vůni,
tu svěží vůni...

Smysly se mi vrací,
avšak strom života
se náhle
kácí.

Ruka jeho ochable
drží tu mou,
bez života zkroucenou,
jsem tak bledá,
mám strach,
kdy ho znovu
shledám?
Pak...

V odpolední hodině
sedím u lůžka,
kde leží on,
s tužkou za uchem,
nepřítomný svým duchem...

Kdyby nebylo kalamáře,
svět by spatřil dvě
veselé, smějící se tváře.
Teď pohřbí jen dvě mrtvá těla,
která skonat takhle
…nechtěla.

Sdílet příspěvek na:
  • Digg
  • Facebook
  • MySpace
  • Twitter
  • Google
  • Yahoo
  • Buzz Up!
  • LinkedIn