Jednoho z nekonečna rozbřesků
Probudila jsi se sama
V závojích temných utkaných ze stesků
Podložkou z mrtvých tvorů pod nohama
Co tolik studí.

Ptáš se sebe
Proč tě vlastně budí
Sestra luny
V království chaosu bez koruny
Sedí na trůnu zfetovaný král.

Andělem stává se ten
Co právě tě miloval
S polocitem
Vniknut ve tvůj klín
Jako kořeny mrtvých kopretin.

Zabij nás všechny
Probleskne ti hlavou
Máme se jen trápit
A večery s vírou kulhavou
Čekat na jeden rozbřesk.

Trudně další den slza kane
Na polštář
Proč se rodíme?
A neumíráme
Pokaždé, když bolí žít.

Jednoho z nekonečna rozbřesků
Rozhodla ses pomodlit
Za mě a naše dítě
Nerozkvetlý svět
V prázdném bytě.