Domů

Jeden příběh

St, 03/11/2010 - 01:11 od Studentsky.svet

Kapky deště na mě smutně
koukají z parapetu
a dávno odvátý prach z cigaret říká,
že je to víc než rok,
co má duše přestala být snob.

Jaro víc než kouzelné,
v duši občas zalehne,
se steskem pláčem tichým,
už jsem nebyl lichým.

Léto vínem prolité,
láskou slunce zalité,
dávalo jen tiché věty,
zda to není z mé dobroty.

Podzim rány sčítal,
už jsem jen sám dýchal,
pro záchranu ponížení,
teď už žádné pohlazení.

Zima duše zmrazila,
dveře navždy zamknula,
teď už jenom vzpomínání,
nic víc teď už není k mání.
Václav Sikora

Sdílet příspěvek na:
  • Digg
  • Facebook
  • MySpace
  • Twitter
  • Google
  • Yahoo
  • Buzz Up!
  • LinkedIn