Hlasy opeřeněných zpěváků se do ticha halí,
paprský slunce vykreslilo je- nejsou malí!
Peříčko pěvce lehounce na kaluž dosedá,
Jemnost hravého větříčku hledá.
Třešeň rozkvetlá květ svůj chrání,
květ, jenž tak nádherně, sladce voní.
Zem již pokrytá sukničkami květů,
nejkrásnější to z jarních světů!
Až květu již nebude,
Plody své dobude.
Princezna se žlutým věncem,
krasavice se zlatým vlasem.
Píseň soumraku pěje,
vítr hravěji věje.
Slunce za zemí skrylo svou tvář,
vystřídala jej stříbrné luny zář.
Hvězd na tisíc a luna včele,
tanec již na parket nečekal déle.
Hvězdný to tanec zahájen byl,
láskou k luně roztouženě vlk zavyl.
Roztoužen krásou hvězd i luny,
zrazen byl výsměchem kuny.
Taneční rej utichnul,
smích kuny umlknul.
Luna nad vlkem se smilovala,
stříbrnou vlčici, odraz luny, mu dala.
Touha vlka k luně nyní k vlčici vzplála,
Vlajka té lásky soumračné nad nimi vlála.
Na zemi tanec milovný,
na nebi tanec radostný.
Luna vstala Jitřenku vzbudit,
ať může navazovat života nit.

Sipora