Domů

I to tvé sbohem proklínám

St, 28/02/2007 - 01:15 od Jakub.Kladnicek

Snad pro strach ze samoty
Proséváme naše vztahy
Láska je oděná do nahoty
A jen sbírá slova od podlahy.

A já se táži
Zda zůstat mám
Dávno nás pohled v jezero neodráží
Pak vlastní dokonalost stává se pouhý klam.

I to tvé sbohem proklínám
Lehce nadnesené nad oblaka žárlivosti
Bůh se šel opít kdo ví kam
Kdo se teď jeho role zhostí?

Myšlenky jsou náhodní hosti
Na špacíru za kasárnou
Zůstaly řeky a prázdné mosty
Pro naši pohádku, ach tak marnou.

Sdílet příspěvek na:
  • Digg
  • Facebook
  • MySpace
  • Twitter
  • Google
  • Yahoo
  • Buzz Up!
  • LinkedIn