Od poloviny října letošního roku jsou noviny, časopisy a další mediální prostředky plné kauzy údajného udání Milana Kundery. Celou tuto mašinérii spustil neodborným článkem v časopise Respekt Adam Hradílek, mladý a zřejmě nezkušený pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů. Následovala neřízená lavina obviňování a obhajování, jak už to za takových okolností bývá. Jedni se striktně stavěli na stranu Hradílka a přihazovali polínka na odsouzeníhodnou bulvární hranici, jiní naopak nesouhlasili s touto absurditou a postavili se jednoznačně do opozice, která bude Kunderu zuby nehty bránit. Celá tato kauza je postavena na jediném kusu papíru, dokonce nepodepsaném samotným udavačem. Přihlédneme-li k nedostatečnosti odborného vyšetřování, co nám zbývá na stole? Spousta otázek a pravděpodobné odpovědi. Proč nebyla uvězněna také Iva Militká jakožto napomahačka zběha? Proč se v dalších soudních záznamech neobjevovalo jméno Milan Kundera? Proč udával Kundera a ne budoucí manžel Militké pan Dlask? Mnozí vědci a odborníci se ohánějí fakty, že Kundera byl vedoucí na koleji a musel tedy chtě nechtě oznamovat všechno, co se na kolejích dělo, proto není nic neobvyklého na tom, že v záznamech figuruje jeho jméno. Ale když už budeme brát v potaz toto, jak naložíme s faktem, že v padesátých letech probíhaly všelijaké procesy, nespravedlivé, vyumělkované, narafičené a falešné. Tenkrát se padělaly podpisy, vymýšlela se fakta. Všemi možnými prostředky se bojovalo proti odpůrcům režimu. Účel světí prostředky, jak řekl Machiavelli. Protože se Kundera rozhodl nekomunikovat s médii a striktně to již delší dobu dodržuje, nedozvíme se z jeho úst nebo pera jeho názor na věc. Horší však je, že se objevili takoví, kteří se nyní před spaním baví hledáním souvislostí mezi Kunderovými romány a jeho osobním životem. Samotný motiv udání se v Kunderových dílech častokrát objevuje, nyní je k němu nalezen klíč! Jak krásné, jak dokonalé! Fakt, že literatura je pouhá fikce, která sice může být do značné míry inspirována životem, nikdo nebere jako by na vědomí. Tím pádem bychom ale měli zaklepat na mnohá dveře autorů detektivek, kriminálních příběhů apod., protože ti jsou přece několikanásobnými vrahy! Je zřejmé, že tato fakty nepodložená kauza vznikla unáhleně a neoprávněně. Možná se záměrem ziskuchtivým, bulvárním. Záměr se tedy podařil. Došlo k mnoha polemikám, diskuzím, obhajobám a obžalováním, zřejmě se i zvýšil prodej tisku a sledovanost internetových stránek, které přinášely nové informace o Milanu Kunderovi. Máme-li hotovo, kdo to bude příště, koho budeme rozebírat a soudit v médiích?