Každý si neseme svůj kříž
cestou plnou trnů,
svobodě kreslíme mříž
a ztrácíme víru snů.

Zapomněli jsme žít,
přetrhali jsme svou nit,
teď se topíme v blahobytu,
trpíme v duši skrytu.

Bez Boha není naděje,
bez Boha to nepůjde,
strom života nemá vláhy,
marné naše snahy.

Každý si neseme svůj kříž,
jak strašná je ta zemská tíž,
padáme, zase se vzdáváme,
v zajetí hříchu jsme.

Osudy se křižují a střetávají se,
usedají bílé holubice na římse,
život je i přese vše barevný,
a člověk láskou je spasený.

Nezastavíme ten kolotoč,
není přece jak a proč,
jednou se zastaví sám,
snad půjdeme k výšinám.

Jednou to bude, jednou,
až naše bolesti uhasnou,
jiskra života skončí své doutnání,
duše věčná se smrti uchrání.