Bylo by hříchem nehřešit?

Každý ji chce mít, každý ji chce znát. Ach, jak je krásné - milovat. Pravda, je krásné někoho milovat, na nic jiného nemyslet a jen se nechat unášet na vlně lásky. Je to, ale vůbec to, co chceme? To, po čem toužíme? Každý má jinou představu o lásce, každý má jiné požadavky, či říkejme tomu nároky, které musí být v takové lásce obsaženy. V každém století a době ji lidé vnímali jinak. Mnohdy se musela skrývat, jindy se zase očekávalo, že se bude veřejně projevovat. Například ve středověku byl zavrhnut vztah urozeného s neurozeným, za druhé světové války byl zamítnut vztah s Židy, ale naopak v 60.letech se květinové děti pářily skoro na každém kroku. Za ta století se společnost vyvíjela a s ní i vnímání lásky v celém kontextu jejího působení.
Toto téma zajímalo lid už od samého začátku, od Williama Shakespeara přes Karla Hynka Máchu až po tvůrce Titanicu. Hned vysvětlím, proč se tu o tom zmiňuji. Láska je všeobecně a bez mlčení brána jako věčná a nikdy nekončící. Ale co je na ní vlastně věčného? Žena a muž se milují, ale co když zemřou, co je potom? Mnoho lidí si myslí, že opakem smrti je život. Ale fakticky vzato, je opakem smrti narození. Život nemá kontradikci. Mé myšlenky krásně podtrhují slova Chateaubrianda: „Kdo jednou prožil velkou lásku, ten je až do smrti šťastný, ale i nešťastný z toho, že se z ní vyléčil.“
Všichni touží po vášni, emocích, věčnosti. Ale to poslední vám dá pouze smrt. Zbytek třeba i ta láska, bude-li podle vašich představ. Mnoho lidí si myslí, že láska je to ono, co dává životu věčnost. Já se však domnívám, že láska je pouze dogmatické spojení muže a ženy. Na druhé straně, je to už na osobní dikci a filozofii, každý jinak smýšlíme, každý z nás si stvoří svůj svět. „I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály, co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály; neb můj též krásný věk, dětinství mého věk daleko odnesl divoký času vztek. Bez konce láska je!- Zklamánať láska má!.“ Lepší závěr než Karla Hynka Máchu si nemohu odpustit. Když psal Máj, zažil bezesporu několik skeptických nocí. Také se té skepse nějak nemohu zbavit.

Komentáře

!!!

tyvole já seru beton!

zklamanáť láska má! když psal Mácha Máj, zažíval možná bezesné noci proto, že tvořil jedno z nejlepších děl světového romantismu, rozhodně se nesral s láskou, byl to starý kurevník, ale to je třeba číst jeho deníky a nejen Máj....

to nejlepší nám dá jen smrt... nemůžu se dočkat voe

uff

jasne, klasika, Machu si

jasne, klasika, Machu si kazdy nedonesenc bere do huby, ale pulka z nich ten kus vubec necetla a zbytek predstira, jak je z toho posrana... kdo ma vlastni nazor, jen se smeje/place