Cítit se jako Tarzan na liáně… kdo by tento okamžik nechtěl alespoň jednou zažít?! V největším horském lanovém parku v České republice nic není nemožné! O tom jsme se s jedním kamarádem mohli jedno sobotní dopoledne sami přesvědčit…
Už ani nevím, kdo s tímto bláznivým nápadem přišel jako první. Možná já, vždycky mě lákaly věci, při kterých stoupne hladina adrenalinu v těle na maximum! Na ten den si velmi dobře vzpomínám, hrozně moc jsem se těšila!
Jeli jsme autem, směr Frýdek – Místek, Frenštát pod Radhoštěm, přes malebné dědinky, tak typické pro náš kraj. Obec Trojanovice – to byl náš cíl. To je ta víska v nádherné beskydské přírodě, kde se Tarzanie nachází…
Auto jsme zaparkovali přímo u „lanáče“, trefili jsme bez problémů. Už doslova z dálky nás do světa mezi koruny stromů zvali zkušení instruktoři, kteří si nás hnedka vzali „do parády“… Poskytli výstroj, nasadili helmy na hlavy, poučili o základní bezpečnosti a mohlo se jít na to!
Vybrat jsme si mohli ze tří tras: žluté, zelené a novinkou sezóny – černé trasy. Být o pár centimetrů větší, určitě prubneme tuhle adrenalinovou pecku, ale holt naše výška nedovolila. Povolenka až od 165 cenťáků. Nakonec padl los na zelenou trasu – střední obtížnost s čtyřiceti překážkami o celkové délce 421 metrů. Wow, užívali jsme si to opravdu naplno! Pečlivě zvažovali každý krok, promýšleli strategii, jak nejlépe přejít mosty a lávky, houpající se klády… Pravda, někdy jsem neřešila vůbec nic. Byla to výzva a já ji s chutí přijala!
Nechtělo se mi dolů. Ta hodinka tam nahoře neskutečně rychle utekla! Nejraději bych si to celé zopákla ještě jednou, říkala jsem si v duchu. Radkovi taky zářil úsměv na tváři, bylo nám hezky. Lákala mě i žlutá trasa… Ptám se: „Mohli bychom si projít i tuto?“ „Samozřejmě, jen byste pak ale byli zas o dvě stovky lehčí,“ zněla odpověď mladého muže. Byl to typ horského vůdce, ty já obdivuju!
… Na „žlutou“ přijdem ještě někdy jindy, slíbili jsme si... Jen blázen by si totiž nechal ujít dlouhé lanovky nad korytem řeky, po kterých za pomocí kladky přejedete ze stromu na strom a zažijete ten nenahraditelný pocit „Tarzanské“ nespoutanosti! Díky za ni…
Zuzka