Bloudíme tmou či podruhé světlem,
Rajskými životy a jindy horoucím peklem.
Bloudíme vědomě s vlastními cíly,
S touhami, sny a očekávaními…

S nadějí, že vše se během sekundy změní
Zároveň s vírou jen v pesimistické dění,

Na hlas říkáme chtěl bych to a tamto
Uvnitř se hádáme o pravdu s vlastními já.

Bloudíme tmou, kdy chrání nás světlo cílu.
Hrajem si ve světle, když někdo vezme na sebe veškerou vinu.
Žijeme z intervalů, kdy chceme a očekáváme.
Upadáme do nejhlubších hlubin deprese, když se tak nestane.

Střídavě jasno a zamračeno říká se,
však zapomíná se na polojasno.
Všechno se nedá určit na dobré a zlé, kladné a záporné!
…vždyť je mezi tím tolik odstínů…