"Untitled? Co je to za blbý název?" Zeptala se Ani.
"Nemám ponětí" Odvětil jsem. "Ale nechcu zase hodinu metafyzicky spekulovat nad názvem téhle věci a zbytečně si vykuřovat zásobu cigár, tak je to prostě untitled. Stejně nejsem na názvy nějaký machr takže bych zase zplodil nějakou ptákovinu jako posledně" Šklebím se.
"Teda tanhle název opravdu rulez! Nobelovku!" Sarkasmem nešetří.
"Něco proti?? Tě smažu a bude pokoj. Ale zas bych neměl s kým kecat, takže sklapni"

Hrozně dávno a v předaleké galaxii byl hustý les a večer a Hlavní Hrdina zvaný Ivan seděl u narychlo udělaného ohniště se svým druhem ve zbrani trpaslíkem Dhuyduganou Lassiosonem. Zrovna pojídali maso z Dyyyga, což je skoro jelen (a kterého ulovil sám Hlavní Hrdina zvaný Ivan), když se poprvé ozval ten zvuk.
Dhuydugana Lassioson vyskočil.
Dhuydugana Lassioson: „Pocem vodporná zrůdo, sežeru tvoje srdce!!“

Nejsem dobré, jsem zlé. Jsem veliké, ale nikdo mě nevidí. Jsem všude a nikdo se mnou nic nezmůže.Lidstvo mě neumí zneškodnit, neumí mě vyhnat, neboť já jsem v něm. Jsem jeho trýznitel, jeho otrokář, kterého se neumí zbavit. Jmenuji se Pokušení.
Člověka doprovázím odnepaměti. Jsem věrnější než pes, neodbytnější než hmyz, přítulnější než kočka, trvalejší než kámen. Bylo jsem, jsem a budu. Jsem přítelem hrabivosti, sourozencem chamtivosti, milencem slabé vůle, nepřítelem citu.

Madam Válko,

jste velmi krutá a zlá. Jste nejkrutější ze všech,řekněme lidský počinů. Dokonce i Smrt je podle Vás velmi nekrutá.

Vy si totiž na rozdíl od Smrti berete vše,ona jen ty ,kteří již mají čas. Neohlížíte se na rodiny, milující matky,manželky, sestry,a v neposlední řadě dcery. Nemáte ohledy,boříte domy,ničíte lidské vztahy.

Toto si o Vás myslí mnoho lidí, ale je to opravdu tak? Lidé vás stvořili a pak se lekli a vymysleli vašeho bratra MÍR.

Tichá noc. Hvězdná obloha, které vévodí měsíc v úplňku je bez mráčku. A moře tiše zpívá. Tichounce tak jak to dokáže jenom ono. A nad ním poletují bílí. Brázdí jeho vlny a zpívají s ním.

Nejsi sám, stojíme tu spolu. Budu stát vedle tebe a ty budeš vědět, že tě chytnu za ruku. Když se jednou ochladí a ty se budeš cítit jako na konci, nebude kam utéct, ty víš, že se nevzdám a budu ti říkat: „Vydrž!“ Protože my z toho uděláme skutečnost, musíš vydržet a být silný. Protože já jsem tady pro tebe a ty pro mě, už není nic, co by si mohl říct, nic co by mohl udělat. Nebude žádná jiný cesta, když se tohle všechno stane pravdou, tak vydrž.

Dneska je u Babočků nějak rušno. Starý pán křičí na dceru, že si dost nehlídá vlastního manžela. Julie zase pisklavým hlasem přerušovaným vzlyky vyčítá Karlovi že je to hrozný sukničkář a že to tentokrát vážně přehnal s těmi dámskými kalhotkami v kapse u saka. No jo, Kája si včera si fakt užil…, slyšela jsem jak přišel kolem třetí ráno a dupal v kuchyni přímo nad mou hlavou. Asi parádně vyhládlo. Divím se že na to holka nepřišla už dávno.

„Skvělý, Böhmová je dneska nemocná, takže nám odpadá litera!“ Ále, nijak se nevzrušujte, vážení, to se jen Pepík byl podívat na nástěnku se suplováním. Alespoň máme více času na mé vyprávění, které bych vám dnes rád přiblížil. Znáte to… volná hodina, to ne, že by se mi děti pečlivě učily v lavicích na následující hodiny, ale rychlostí blesku vyletí celá banda ze školy. Asi znovu přeslechly varování ředitele, že o volné hodině je chození mimo školní budovu zakázáno pod hrozbou trestu.

Stojím v tichosti schovaný za skříňkama v šatnách a poslouchám rozhovor dvou hochů. Mluví o mě.
„Chápeš ho? Je to šílenec.“
„Jo, doprele, je naprosto nepříčetnej.“
„Viděls co nakreslil do toho sešitu? A jak se tvářil, když mu to Brambor roztrhal? Řekl jen:‘Kurvafix, jaká nuda,’ vzal si další sešit a začal to dělat znovu.“
„Ty vole, víš jak dlouho to musel kutit? Bych Brambora zabil; on ani nemrknul.“
„No dyť říkám, je to cvok.“

„Ty vole, to jsem rád, že jsi mě svezl. Jseš fakt kámoš!“ Poznamenal Jack, když už v dálce zahlédl známý rodinný domek.
„Ten nejlepší…“ Dodal s úsměvem Karlos.
„Jasně, ten nejlepší! Tak, po třech týdnech budu zase doma z toho blbého intru! Už se celkem těším i na rodinku – ne že by mi scházela, ale víš jak….“ Konstatoval s mírnou radostí Jack
„Jo, chápu.“ Potvrdil Karlos.
„Ty, neměl bys jet trochu pomaleji?“
„Neboj, já jezdím rychle, ale bezpečně!“ Prohlásil Karlos s úsměvem od ucha k uchu.