Různé

Obrázek uživatele Kataleja

O deštníku, který se bál vody

Celý život žil ve tmě. Nikdy nepoznal žár slunce, nespatřil modré nebe. Jeho starší bratři mu vyprávěli o krutých bouřích, silném větru. I o bodavém chladu, který pokaždé, když spatřili svět, zasáhl jejich těla.

Živý sen

Zrovna jsem seděl v parku na lavičce, když jsem spatřil to oslňující světlo. V tu chvíli bylo vše jasné jak za nejslunnějšího dne v létě a to byl zatažený podzim. Nejen já si toho všiml, ale všichni okolo a vsadím se, že každý poblíž několika kilometrů.
Se světlem přišlo i ticho. Děti se zastavily a zmateně hleděli vzhůru, jejich balony se odkutálely po trávě. Z kočárků čerstvých maminek vycházelo jen tiché vzlykání, mumlání a žvatlaní. Celý park sledoval ten úkaz na obloze, včetně psů, které tam jejich páničci venčili.

Obrázek uživatele Zee

Vesmír a tak

Kapitán James byl největším z kapitánů a taky měl největší kosmickou loď. Fakt, velkou jako kráva. A tenhle kapitán James byl fakt tvrdej. Objel na kole celý Ganymédes a holýma rukama složil Kajarského draka (za podpory těžké pěchoty). Taky porazil v šachách Augustína, šestého císaře Orionského Impéria, a osvobodil tak svou loď i posádku. Pojídal švestky i s peckama, a když výtah ze Země na oběžnou dráhu nefungoval, šel pěšky.

ROK PO ROKU,KDEKOLI A KDOKOLI

Když se zamýšlím nad osudy mladých žen,o kterých mám v úmyslu psát,napadá mě nemalé množství otázek a určitě nejen mě.Mezi nima i otázka pro všechny,ženy i muže.Jak bezpečně se člověk může cítit třeba v práci,vyjmeme li možnost,že pracuje u zásahovky.Jaké reálné nebezpečí vám hrozí třeba na cestě autem od jiné osoby,pokud v tom autě máte jet sám.Jaké riziko pro vás může znamenat akce či večírek,na který se jdete bavit s lidmi,o kterých si myslíte,že je znáte.A nakonec...,jak moc jste chránění ve vlastním bytě?

Dům Luwdyových

"Takže zítra v 17:00 u kašny," ujistil všechny Honza a začali se všichni rozcházet domu.
Honza, Petr, Michal, Eva a Petra, těchto pět mladých obyvatel z města Rokdel, se rozhodlo zpestřit si letní prázdniny výletem do starého domu nedaleko od jejich bydliště. Dum byl postaven v roce 1946 v dnes již neobydlené oblasti nad lesem asi dvě hodiny cesty pěšky od centra Rokdelu. Dům patřil manželům Luwdyovým, byli jeho jediní obyvatelé. Po jejich tragické smrti se začali někteří lidé z okolních domů stěhovat do měst a někteří umírali stářím. Doteď koluje o domu Luwdyových plno historek, především dětské strašidelné povídačky.

Obrázek uživatele Kateřina Kočová

Ticho s vůní smrti - 2. část

ČÁST 2.
- Dítě, co to tu proboha vyvádíš?
Paní Parkinsonová asi tak stoletá stařenka, za jakou ji vždy Julie považovala, se zachytila okraje dveří a hluboce, až téměř neuvěřitelně se předklonila, jako by děsivému divadlu chtěla být co nejblíže. V jejích očích hrály podivné plamínky, když se jí mladá žena pokoušela s přerývaným pláčem a hořekováním vysvětlit, jak je možné, že nůž, který držela předtím v ruce již nemá, ale je… tam… tam…
- Já vím, dítě, pojď, uklidíme ho...

Obrázek uživatele Kateřina Kočová

Očima tichého pozorovatele - v zamyšlení

Samou přesezeností se už ani kolébat ze strany na stranu židle samovolně nedovedu, je to jako být připoutána na invalidním vozíku a nemoci se odlepit. Cítím, jak se mi tukové polštářky rozlévají po těle, všechno, celá původně štíhlá figura se rozšiřuje do rozměrů gigantické tlusťošky. Sebemenší pohyb způsobí ještě větší zátěž na psychiku - to nepříčetné uvědomnění si, že jediný důvod, pro který tu tak stupidně sedím jsou právě oni.

Pole barevných kaluží

„Vojáci mami,“ volal Aleksi a svým malým ukazováčkem tiskl na sklo okna, který tvořil v páře z jeho dechu malý puntík. Když prst odlepil od okna, začal mávat, skrz zamlžené sklo bylo vidět nejmíň deset vojáku, jak vycházejí z lesa a přibližují se.
Jeho matka míchajíc v hrnci večeři synovu informaci nevnímala. Potichu si prozpěvovala a věnovala zamyšlený pohled do středu víru, který vytvářela vařečka.

Sen

„Vzbudím se. Vyhlédnu z okna. Je krásné slunečné ráno. Venku začíná teplý den. Rozhodnu se pro ranní projížďku. Obléknu se, vyjdu ven a sluníčko mne osvítí. Jdu si pro svého koně. Osedlám ho a vyvedu jej ven ze stáje. Vyhoupnu se na něho naučeným pohybem. Pobídnu jej a vyjíždíme. Jedeme po rozlehlém poli lemovaném lesy. Vnímám tu krásu, souznění přírody se zvířetem a člověkem. Kůň stále zrychluje. Slunce nás příjemně hřeje a vítr si pohrává s mými vlasy a jeho hřívou. Jsme tam sami. Kolem nás jen pole a lesy.

Šťastní

Krátká povídka ze života jednoho z lidí, co působí obyčejně, ale mají svá tajemství.

„Zlato, jsem doma!“ ze dveří křičel Thomas s černým kufříkem v jedné ruce a v druhé kytici, jeho žena Emily měla totiž svátek. Bylo už sedm hodin večer, vždycky se v tuhle hodinu vracel z práce.

Syndikovat obsah