Symfonie noci

struny tonoucí v záplavě myšlenek
trhají se častěji než zřídka

melodie klesá a stoupá
srdce třepotá se v běloskvoucí záři
v níž utápí se noc

tmavomodré gé a bleděmodré há
rozehrává jemně a pomalu
kocábku na vlnách oceánu

v závrati z příboje a v černobílé mdlobě
plachty jsou napjaty a vítr duní hlubokým cé

hledíc na obraz zas a znovu poslouchám
v tichu večera ve svitu svíce
ty srdci známé tóny

tóny jež plují mořem na obraze
a ozývají se černou tmou