Na proti sobě stojí dvě postavy bez tváře.
Černý a bílý anděl v zájemné souhře.
Na věky odsouzení byli k rivalitě, nikdo se nezeptal, prostě je přinutili.
Kdyby to bylo jinak, možná by se přátelili.

Oblohu proklál blesk, skřížili se zbraně, to bratr proti bratrovy teď stojí na jiné straně.
Montek a Kapulet, dvě jiné růže ve vražedné souhře.
První smí přijít smrt pak teprv mír, zemřít musí Romeo s Julií v náručí.

Teď tu stojím já proti sobě.
Jsem tu jenom já ta ubohá troska co se bojí změny, na proti však opět já samozvaný Dokonalý
z něhož sebevědomí číší.
Jsem to já jako před obraz lepších dní, je to Princ bez masky nebo s ní?

Bojovat či zůstat stát, nechat ovládnout touhou všechny moje sny?
Nechat starý život za oponou a napsat scénář k nové hře?
Vepsat další příběh do naší Pohádky bez konce?