Zopakuj si tato slova třikrát za sebou,
jak líbezná písmena za sebou jdou.
Alice plná tajů ve svých šatech,
to jméno utkvělo mi na rtech.
Alice...co vlasy jí voní po heřmánku,

Zaprodali jsme duši,
do světa bez fantazie,
jen ať si mozek zuří,
že srdce ještě bije.

Objímá nás ďábel chyb,
za nos nás tahá stereotyp.

Z bílých pavučin pavouk tká zlato,
z našich snů zbylo jen bláto.

Dny jsou sečteny.
Dočkal ses odměny?
Pohleď na nebe,
hvězdy svítí pro Tebe.

Tak, jako Tvé tělo zmírá bolestí,
tak stejně i mé tělo křičí po štěstí.
Tak, jak se Ty halíš do černého hávu,
tak stejně já toužím po bílém pávu.
Tak, jak Ty miluješ noc a moc,
já miluju den a nechci moc.
Ty a já jsme jeden kontrast.
Ty a já jsme jedna velká propast.

Ale navždy... TY A JÁ.

Kometa letí střemhlav dolů,
už neleží na obzoru.
V našich srdcích však dál panují,
mladí, volní a nevinní.
Tancující pod noční oblohou,

V korunách stromů ukryté,
rukama tváře zakryté.

Spanilé zženštilé sonety,
od slečny Žanety.

Měla jsem měla lepidlo,
to mi mrazem přimrzlo.
Měla jsem měla lepidlo,
to mi slunce zničilo.

Pády do minulosti,
trpké chutě bolesti.
Znova prožité chvilky,
vidím zas ty roztrhané pavučinky.
Hlasy z minulosti,
navštívili stejní hosti.
Znova mám pocit, že padám.
Asi se definitivně vzdávám.

Lorelei

v zákoutích tmy, té bílé,
nad kterou temnější není,
v temně bělostných oblacích
rozplývá se pokora a pýcha,
snad