V chrámu je mi krásně, když líbám podlahu před oltářem v typickém sikhistickém pokleku, modlím se za Gura a všechny hluboké lidi, kteří si váží svého života, v jedné jediné větě. Zase jsem tam sama, a tak, když se usadím do tureckého sedu do rohu pod větrák, který nefunguje, začnu se modlit nahlas. Na sobě tradiční panjábský suit, přes vlasy upravený čundí, bosa, jak se sluší a patří. V modlitbě strávím kus času, který mě nabije neuvěřitelnou silou, pak si ještě jednou kleknu patami vzhůru a čelem se dotknu země. Odcházím. Plná.

Mamaji se po našem posledním objetí zašila do kuchyně, já tohle všechno hodila na postel, kde už se tak vyskytoval shluk špinavých triček, kraťasů, tří slunečních brýlí, z nichž dvoje jsou rozbité, krému na opalování, který vždycky přes den nemůžu najít, takže už se mi po třetí sloupal nos, žiletky, kterou nevím, proč jsem si sem vzala, protože jsem ji ještě ani jednou nepoužila, obalů od bonbónů, kterými jsem tu včera nakrmila děti od sousedů a … a … a … Popadla jsem ručník, z kterého už byste nepoznali jeho původní barvu, a zaklapla

A pak jsme si začaly povídat. Věřte nevěřte, trvalo to něco málo přes hodinu a byl to jeden z nejkrásnějších rozhovorů mého života. Troufám si říct, že na něj nikdy nezapomenu. Celý byl v panjábštině a já s těmi svými několika slovy, které mě Guru pilně učil celou cestu do Kašmíru a zpět, stvořila zázrak. Byla to hra o všem a s ničím, smály jsme se, držely se za ruce, trochu se i praly (má pěknou sílu!) a žily jenom tím momentem. Nikdo ho nemohl rozbít. Tak pevný v kramflecích byl.

Povím vám o celém dnešním dni, ten příběh se vám bude líbit. Sedněte si na pohovku nebo do křesla nebo na koberec a zkřižte nohy, jako se v Indii sluší v chrámu. A pak už jen naslouchejte. Žijte tou pravou atmosférou a dýchejte zhluboka, protože to nebude lehké unést. Bylo úterý, krásný indický prosluněný den, když jsem se na střeše probrala ze spánku. Bylo tak brzo, že bych se sama asi nevzbudila. To mamaji tam za mnou ještě před šestou hodinou přišla, aby mě pohladila po tváři a nechala mě si na chvilku myslet, že jsem v pohádce.

Dobrý den velevážný pane ..... Willisi ,

jsem velice ráda a potěšena, že mi pravidelně a ochotně podáváte informace o stavu „rozbitého“ zrcadla a peněžní zálohy, kterou jste si neoprávněně vzal. Doufám, že finanční podpora na pojištění řidiče (ačkoliv jsem řidička nebyla a auto neřídila, tudíž jste za mě žádnou pojistku neplatil,ale zaplatit jsem musela ) vám přinesla dlouhé psychické i fyzické uspokojení.

Představuji Vám jednu ze svých povídek z mé sbírky "Ach, ti muži".

V kruhu svých ženských přítelkyň jsem nedávno dělala malý průzkum na žhavé a vždy aktuální téma ‚Čím tě muž zaručeně dostane.‘ V negativním smyslu myšleno. Odpovědí mi přišlo spoustu. Některé byly opravdu velmi zaujaté. Ale o tom celý ten můj průzkum vlastně byl. Získat co nejvíce podkladů k tomu, abych pak všem, které si tak srdceryvně stěžují, mohla dát také za pravdu a podělit se s nimi o svůj nemalý osobní příběh o Brouku Pytlíkovi.

V zamyšlení
Samou přesezeností se už ani kolébat ze strany na stranu židle samovolně nedovedu, je to jako být připoután na invalidním vozíku a nemoct se odlepit. Cítím, jak se mi tukové polštářky rozlévají po těle, všechno, celá původně štíhlá figura se rozšiřuje do rozměrů gigantického tlusťocha.

(pozn.: Silně hovorový jazyk je hlavní charakteristikou hrdinky – nejedná se o chyby, jméno a adresa ženy je smyšlený údaj)

Tak tomu říkám nadělení! No vážně, kdo by to byl řekl! 20 let otravuje se vším možným..

"Éčka" se v potravinách objevují čím dál častěji. Některá zdraví přímo neškodí, naopak jiná mohou vykazovat až přísně jedovaté účinky.

Emulgátory, stabilizátory, konzervanty, antioxidanty a ochucovadla. Tak pod těmito krycími názvy se často objevují samotná "éčka". Těch nejškodlivějších je pár, není proto od věci, zapamatovat si je.

Najednou ses sebrala a šla. Ukončila všechno, co mezi vámi bylo. To něco plné zážitků, prožitků za posledních několik let, plno nedorozumění, ale také dost legrace a pohody. Jak jsi to mohla udělat? Ptají se všichni. Krčíš rameny. Měla jsi na to právo. Ubližuješ tím sice jedné osobě, která zůstává sama, cítí se zrazená, bezmocná, ztracená. Ale copak tobě neubližovalo to dlouholeté nepochopení z druhé strany? Proč jsi odešla? Určitě jsi měla důvod.