Držím se tvého lana, dostalo mě deset stop pod zem, slyším, co říkáš, ale nemůžu nic říct. Říkáš, že mě potřebuješ, ale potom odejdeš a ponížíš mě. Řekl jsi, že lituješ, ale nemyslela sem si, že se otočím a řeknu, že je příliš pozdě na to, aby ses omluvil. Dala jsem ti další šanci, spadla jsem a schytala kulku kvůli tobě, potřebuji tě tak, jako když srdce potřebuje tlukot. Ty přijdeš a řekneš „promiň“ jako anděl, jenže na to je už příliš pozdě.
Jak jsi mě našel… Kdy jsi četl můj příběh? Vytáhnutý z novin zoufale a zakalené. Pokouším si zapamatovat každý moment. Všechno co jsem chtěla udělat. Všechno co jsem chtěla říct. To všechno se teď rozpadlo. Všechno co jsem chtěla cítit, co jsem chtěla milovat. Teď je všechno moje vina. V lítosti. Jak jsi mě našel… Co ode mě chceš? Jak jsi mnou pohnul, proč stojím zpátky na nohou? Vidím tě. Předtím, než se rozední, přijď a já zůstanu. Nic se nezměnilo. Teď se na tebe dívám přes celý pokoj, dokud mi nezeslábnou oči. Hnala jsem se, neměla jsem štěstí, ale teď jsem spokojená, že jsem čekala. Byl jsi skoro tam, všichni lidé říkají, že láska není fér. Neskončí. Ne, to neskončí. Teď jsi ohněm noci, dokud ranní světlo nenastane. Pohodlné jako nedělní déšť. A já jsem duše, která držela tvoji ruku tak pevně. Doufám, že to slyšíš každý den. Nelži sám sobě. To je moje pravda. Vezmi si tu ruku, vezmi si toto srdce. Je tak chladně bez tebe. Je to jako stíny v zimě, a já potřebuji slunce.
Byly časy, kdy jsem na tebe myslela. Byly časy, kdy jsi myslel ty na mě. Podívej se mi do očí a řekni mi, že mě miluješ. Podívej se mi do očí a řekni mi, že mě chceš. Tvoje láska si mě našla. Tvoje láska neměla čas se mi věnovat. Měla jsem dost času myslet si, že je konec. Měla jsem dost času rozhodnout. Na lásku je jiné slovo. Jsem prostě víc než ty schopný vidět. Je příliš pozdě otáčet se. Je příliš pozdě na zašívání ran. Ztratila jsem boty i tebe, běžela jsem bosá přes dav. Na lásku je jiné slovo.
Vzal jsi moje srdce, lhal jsi od začátku. Ukázal jsi mi sny, přeji si aby byly skutečné. Nesplnil jsi slib a přinutil mě konat. Všechno to byla jedna velká lež. Vidím anděly, pošlu je ke tvým dveřím. Neexistuje už žádný únik, ani soucit. Žádné výčitky, protože si stále pamatuji ten úsměv. Jako by se převrátil svět, i když vím, že se nic nezměnilo. Je to jen v mé mysli, ale neumím se toho pocitu zbavit. Musím vydržet. Musím se pokusit utéct od vzpomínek v mojí mysli. Využít čas, který mi zůstává. Nedokážu říct sbohem. Musím bojovat, protože vím, že konec stojí za to.
Vím, že bych si měla uvědomit vzácnost času, stojí mi za to. Navzdory mým vnitřním pocitům, musím věřit, že to bude pořádku. Tahle noc je až příliš dlouhá. Už mi nezůstává sul pokračovat. Už žádná bolest, přes mlhu nevidím tvář. Najednou si vzpomenu, že jsou tu důvody, kvůli kterým musím zůstat. Proč nás osud nutí trpět? Je to všechno mezi mnou a tebou. Utíkám pryč. Už nemůžu.