Na podlaze z polyvinylchloridu,
asertivně dostávám se do klidu,
napadají mě solidní vulgarismy,
snad orálním otvorem neuletí mi.

Asertivně s baseballovou pálkou
začínám končit se svou válkou,
matematiko, vzdej se,
ještě je čas ke spáse.

Inverze za oknem
a stromy ztrácí chlorofyl,
pane Smetano, dnes nezmoknem,
dnes jsme na pokraji svých sil.

Ústave, šedneš jako krematorium,
já už chci klid, sladký utrum!
Hibernaci, podávám rezignaci,
na ruce hmyz – ústrojí bodavě-sací.

Profesionální profesní deformace,
zorničky by mohly vyprávět,
sedm miliard bláznů tvoří svět,
vzdejme si čest na počest práv deklarace.

Satisfakce, ergy, regy, hurghády,
idiot, revizor a višňové sady,
Damoklův meč a rudá moč,
Anno Karenino, tak už, prosím, skoč!

Pohádka ekologických katastrof,
zlato, uran a zakázaný apostrof,
krystalky uhličitanu vápenatého,
hřebíkem mířím do světa hluchého.

Zlo mám však v hlavě,
predestinaci přetvořím hravě,
neurčitě, skrytě odkrývám vidiny,
asi už v bedně straší mi.