Mizí jedna vzpomínka za druhou,
dny, kdy jsme stály jedna za druhou.
Naše životy se pomalu loučí,
už se nikdy, nikdy nesloučí.
Už to nebude tak, jako dřív,
měly jsme na to pomyslet dřív.
Hledáme vhodná slůvka
a na zdi visí malůvka.
Hle, vzpomínáš?
Moje ruka a tvá ruka?
Už si vzpomínáš, kdo tady byl?
Už víš?
Ne?
Tak sbohem...
Ještě, naposled, neviň mne, to ty.
Ale ty si stejně najdeš vlastní pravdu, že?
Tak jako obvykle...
Lorelei
Poslední komentáře
před 13 let 4 týdny
před 13 let 5 týdnů
před 13 let 6 týdnů
před 13 let 17 týdnů
před 13 let 27 týdnů
před 13 let 27 týdnů
před 13 let 37 týdnů
před 13 let 47 týdnů
před 14 let 7 týdnů
před 14 let 14 týdnů