Slova jsou naše skryté vnitřní pocity, přání a tužby.
Slova nemusíte odnikud brát.
Dáte-li jim totiž průchod, vejdou bez vyzvání sama… kdekoliv a kdykoliv…

… v gutském údolí …
Nad temně zřící oblohou
upadnout v zapomnění.
Svléci šat, ponořit do hlubin smutku
a krůpějí slz.
Naučit radovat se z maličkostí všedního dne.
Jak přeji si!
Nadechnout se, rozběhnout,
jemně svírat hřející dlaň…
Už dál neplatit tu krutou daň,
andělům nad láskyplnou tůní děkovat!

… při pohledu z okna …
Květnové mlhavé ráno.
Svět probouzí se.
Rozjímá nebo spěchá vpřed?
Je přeci tak snadné zpomalit běh,
obejmout, být součástí… toho druhého…
Toulat se, brouzdat, cupitat,
smát se, plakat i řvát…
v Chrámu Lásky tiše modlit se a děkovat.

A co Vaše skryté myšlenky? Kde TY zrodily se…?

(BlueDreamer)