Je ze Slovenska, je to zpěvák s velkým Z. Za sebou má úspěšnou kariéru, mnoho profesionálních desek. Jeho písně zná již několik generací posluchačů, jeho sláva stále nekončí, jeho hity se na nás valí ze všech rádií, tak to je Miro Žbirka. Chcete ho poznat lépe? Jaké má názory? Jaký byl v mládí? Tak tady vám přinášíme exkluzivní rozhovor s ním.

Jaký jste byl student?
Výborný, ale dále bych to nerozváděl.:-)
Měli Vás učitele rádi?
Nejsem si jistý. Podle toho kteří. Ano, musím se přiznat, měl jsem i fanoušky. Například literaturu nás učila jedna profesorka, která mi vysloveně fandila. Ale některé jsem trochu znervózňoval tím, že jsem byl rád vtipný. Ale to bylo v nižších ročnících. Tohle profesoři nemají rádi. Když jsem nastupoval na střední školu, tak se všichni představovali a když se profesorka zeptala ,,Žbirka?'', tak já jsem se zeptal: ,,To je který?". Takové poznámky jsem měl pořád, ale později jsem se to odnaučil. Někdy jsem si tím přitížil, ale jinak v pohodě.
Jaké vztahy jste měl se spolužáky?
Tak myslím, že dobré. Já jsem měl jednu takovou zvláštnost. Moje máma je Angličanka, takže když se v angličtině psaly diktáty, seděl jsem v zadní lavici a tam jsem to všechno opravoval a posílal zpátky. Ale v deskriptivní geometrii jsem si to u spolužáků vybral. Musím říct, že jsme velmi dobře spolupracovali. A měl jsem i spolužáky, kteří měli rádi muziku.
Měli jste školní kapelu?
Nestihl jsem mít na škole kapelu. Strašně rychle jsem nastoupil do profi kapely. Chvilku jsme měli ve škole takovou kapelu v tělocvičně a potom jsem se hned dostal do skupiny Modus, to jsem ještě nebyl ani plnoletý a to už jsme hráli normálně na festlivalech, rockových festivalech. Takže jsem přeskočil takové to hraní se spolužáky.
A co Vaše první lásky? Kdy jste se poprvé zamiloval?
Ve škole může mít člověk asi těžko vážnou známost jako takovou. Teda může, ale nebyl to můj případ. Já si vzpomínám na letní lásky. Nikdy jsem v tomto nebyl přelétavý nebo nějaký přeborník, takže ty moje zážitky nejsou o tom, že bych mohl psát memoáry.
Čím jste chtěl být v mládí jako dítě?
Mně se splnilo to, čím jsem chtěl být. Protože když je člověk ještě mladý tak nechce být zubařem ani ničím podobným. To přichází až později. Většinou všichni chtějí být hokejisti, fotbalisti, kosmonauti, zpěváci. Dnes je jiná doba. Přibyly k tomu ještě počítače. Takže já jsem nestačil o něčem snít, hned jsem se stal zpěvákem.
Jak byste se charakterizovala, jaké máte dobré a špatné vlastnosti podle Vás?
Těžko říct, protože kdybych se začal kritizovat, tak by to nebylo moc upřímné. Člověk by na sebe nebyl nikdy moc přísný. Ale samozřejmě nejsem ze svých vlastností nějak moc okouzlený a ne že bych se považoval za skvělého chlapíka. Myslím, že některé vlastnosti bych mohl mít OK, ale některé by se mohly vylepšit. Snažím se, abych měl lepších vlastností více. Například pracovitost, nebýt egoistický a takové základní vlastnosti jsou asi hodně důležité. Aby jsem nebyl lenivec a nenechal za sebe všechny pracovat a nemyslet jen na sebe, starat se o své blízké. Moje negativní vlastnost, která na mě asi nejde moc vidět, a kterou chci zlepšit je, že bývám dost často nervózní. Tohle by bylo dobré se odnaučit.
Máte nějaký svůj vzor, idol, který Vás ovlivnil?
Ovlivnili mě ti, kteří napsali dobré písničky. Já nevím, které bych měl vyjmenovat. To by byl strašně dlouhý seznam. Většinou si všichni myslí, že mám rád jenom Beatles. Samozřejmě je mám rád. Jako chlapec jsem měl rád Rolling Stones. Potom přicházely další skupiny: Led Zepelin, Jimy Handrix, Bob Dylan - to všechno byly geniální věci. Teď mám rád U2, Coldplay, Arctic Monkey. A také jsem zároveň sběratelem CDček.
A CDčka si vypalujete?
Přiznám se, že já si je můžu dovolit koupit v originále. Jestli vypaluji Cdčka tak proto, že si dělám výběry, měním pořadí. Takže většinou ty CDčka, které vlastním, nejsou vypálené.
Vadí vám, když si vaše CDčka lidé vypalují?
Když si to někdo nemůže dovolit a skutečně na to nemá, tak to je úplně jiná situace. Velmi nerad bych se taky k tomu vyjadřoval z nějaké razantní pozice. Problém vypalování CDček je, že když si bude úplně každý vypalovat CDčka, tak potom už ti muzikanti nebudou mít za co je nahrát. Jednoduše přestanou existovat firmy, které by to vydávaly. Mělo by to fatální následky. Můj názor je takový, že ten, kdo na to má, tak by si měl CDčka kupovat a vypalovat by si měl jen ten kdo na to vyloženě nemá, aby si mohl poslechnout tu muziku. Ale když někdo ty peníze má a vyloženě šetří, což by byl můj případ, bylo by to zvláštní, kdybych si já CD vypaloval.

Co si myslíte o dnešní mládeži?
Já jsem zažil tolik dnešních mládeží. Když je člověk v showbyznysu, tak pořád už několik let hrají pro mladé lidi, kteří mezitím vyrostou. Například i dnes to tak bylo. Hrál jsem pro mladé, ale zároveň tam byli i starší. Ale můj kontakt je většinou z pódia, ale není to o tom, že bych chodil na nějaké večírky, diskotéky. Mladí lidé budou jiní v tom, jak se změnila doba. Budou víc počítačoví. Dále přicházejí jazyky. Kdysi když já jsem začínal,tak jsem byl s angličtinou exotický. Dnes už angličtinu mladí ovládají daleko lépe. Domnívám se, že v tom se změnili mladí lidé u nás. To, co se změnilo po roce 89 nutně změnilo i ty nejmladší. Už žijí v úplně jiném světě. Naštěstí.
Co si myslíte o alkoholu, drogách?
S tím jak přišel nový svět, přišly i nové věci. Je to velký problém. Vidím ho často v Anglii, Americe. Je strašný pohled na lidi, kteří podlehnou drogám a já nevím, jak mám pomoct takovému člověku, protože to vůbec není lehké. Toho se normálně bojím. Drogy nejsou žádná sranda.
Co byste na závěr vzkázal našim čtenářům?
Až budou někdy číst plakát, že tady máme koncert, například na podzim se chystáme na české a moravské turné, ať určitě přijdou. Tohle byla jen taková malá vycházka. Samozřejmě všem přeji, aby se měli co nejlépe a aby si užili léto.
• Děkujeme za rozhovor

  Šárka Hessová, Kamil Mrázek