V Café Evžen zavládla poetická nálada. Opavská kulturní organizace zde uspořádala básnický a literární večer ve spolupráci s profesory a studenty Mendelova Gymnázia v Opavě. Ovšem literární večer ne ledajaký.
Prezentovaná próza a poezie nebyla vyjmuta přímo z pera studentů gymnázia, ale také z pera jejich profesorů. Při samotném přednesu si záměrně studenti vyměnili s učiteli své role, tedy každá strana měla za úkol ztvárnit přednes textu té druhé strany nějakým originálním způsobem. Například dvě mladičké studentky přednesly poezii své vyučující jako divadelní dialog. S použitím svíček a zatemnění světel, došlo k velice působivému dojmu interního osamění opírající se o text autorky, která tápá ve společném světě mužů a žen, zároveň ale popisuje blízké setkání s jejím bývalým mužem. Nebo naopak učitel se mezi přednesem veršů své studentky doprovázel na kytaru, což na diváky působilo velice osobitě a navíc je efekt hudební pomlky mezi jednotlivými verši vždy příjemně osvěžil. Dokonce zde jedna profesorka použila rozbor básně jako vtipný způsob, jak poukázat na myšlenku, kterou se ona domnívala, že chtěla autorka pravděpodobně vystihnout.
Večer však nebyl zaměřen čistě jen na přednášení poezie, ale také na spojení slov s akustickým a vizuálním doprovodem, takže kromě zpěvu zde v prvním přednesu vystoupila také baletka v bílých šatech, jejíž tanec krásně zapadl do prozaicky čistých a intimních textů jedné dívenky. „S tamburýnou v ruce a s penízky kolem boků, zatančím lačnému sultánu..“
Studenti dokázali vytvořit pohled na poezii zcela nevšední, čili nejen skrze jejich tvorbu, ale také skrze tvorbu jejich učitelů a tím, jak dokázali prózu předvést, propojili světy odlišné a stojící na opačném konci dvou zdánlivých protipólů v jeden lyrický celek, plný vzájemného poznání i vlastní sebereflexe.